"Prosím tě, neblázni!
Kraus Ivan
Kniha povídek Prosím tě, neblázni! je uvedena již vtipným mottem: „Osoby a události, líčené v této knize, nejsou zcela smyšlené, a připomínají-li někomu osoby a události, které zná, nebo znal, ať se laskavě nediví. Autor se totiž nikterak nepoučil tím, co zažil se svými rodiči, a založil vlastní rodinu. To, že autora ani jeden z rodičů před tímto neuváženým činem nevaroval, vedlo posléze k napsání této knížky.“
Kniha obsahuje třicet povídek kratšího rozsahu a je doplněna o veselé ilustrace Adolfa Borna. Povídky jsou, jak již bylo řečeno, věnovány zážitkům z rodinného prostředí, vzpomínkám na dětství i příkladům z vlastního manželství a výchovy dětí.
Vybrala jsem si jednu, kterou popíšu podrobněji:
Muž v domácnosti
Povídku Muž v domácnosti považuji za nejvtipnější a nejzdařilejší z celé knihy. Jedná se o popis sedmi dnů deníkovou formou. Muž zůstane na týden doma sám se psem, těší se, jak si tuto „dovolenou“ užije, ale samozřejmě všechno dopadne úplně jinak...
„Pondělí. Jsem sám doma. Žena odjela na týden. Je to skvělý pocit. Velmi příjemná změna. Myslím, že tu se psem prožijeme nezapomenutelný týden. Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Velmi mne překvapilo, že budu mít spoustu volna.“ První den zahájí páníček i pes opravdu famózně, povečeří kotletku a i pes dostane ta nejlepší jídla. Brzy idylka přechází...
„Úterý. Musím se znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že bude vyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšem svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pak musím umývat. Objev: Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu, kterou nemusím mýt.“ Muž ztrácí čím dál víc na svých ideálech.
„Středa. Mám pocit, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsem odhadoval. Budu muset svou činnost zracionalizovat.“ A skutečně, odmítá pravidelné luxování, což chtěla žena (je to ztráta času), a začíná si kupovat jídlo v prášku (jídlo se nemá připravovat déle než se jí). Přemýšlí, jak přechytračit lůžkoviny, aby nemusel pravidelně ustýlat.
„Čtvrtek. Objev: Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbec nenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem, chce to cvik a je nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc nevrtěl. To znamená nestřídat často polohy.“ Ani pes to ovšem nemá lehké a musí se vzdávat lecjakého luxusu.
„Pátek. Pes dostal sušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže misku. Přišel jsem na to, že polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádné talíře, žádnou naběračku!“
Náš hrdina svůj denní rytmus absolutně nezvládá, přestává se holit, má pocit, že je zavalen odpadky, odmítá umývat jakékoliv nádobí. Začíná se na něm projevovat i nedostatek kvalitní stravy způsobený jeho leností.
„Sobota. Nač se svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si raději déle poležím. Trochu mne bolí dásně. Možná je to nedostatkem ovoce, které je moc těžké na dopravu. Třeba je to začátek kurdějí? Cítím, že slábnu. Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypral prádlo. Hystericky jsem se rozesmál.“
Neděli už pán vyřešil typicky mužskou logikou. Na jídlo odešel do restaurace a se psem šel spát do hotelu.
„Neděle. Pozorovali jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidé nejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Mám pocit, že se neudržím na nohou a že mi slábne zrak. Pes přestal vrtět ocasem.“
V tomto duchu nadsázky a ironie jsou vedeny i ostatní povídky. Ivan Kraus zkrátka nezapře svého mediálně známého bratra Jana."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ