"Milostné léto
Klíma Ivan
Román Milostné léto je navenek postaven na klasickém schématu milostného trojúhelníku. Romantický příběh se postupně mění ve virtuózní líčení všeobecně platného zápasu člověka, který se ze všech sil snaží uniknout osudu, ale podlehne prázdnotě nenaplněného života. Tragikomično příběhu dává autorovi příležitost k brilantnímu zachycení charakterů jednotlivých postav i dobové atmosféry. Setkání s mladou, poněkud nevyzpytatelnou dívkou změní od základů život úspěšného vědce. Muž, žijící dosud spořádaným životem, se dopouští jedné pošetilosti za druhou a obrátí naruby život svůj i svých blízkých.
Hlavní hrdina, šestatřicetiletý vědecký pracovník David, žije klasickým usedlým středostavovským životem. Celé dny tráví titěrnou prací mezi laboratorními krysami ve Výzkumném ústavu, kde se snaží rozvinout buněčné teorie, které by jednou napomohly v boji proti stárnutí, doma na něj čeká jeho žena, která pracuje jako učitelka, a dvě roztomilé dcerušky. Den střídá den, každý je téměř stejný, jediné vzrušení přinášejí drobné střípky z okolního dění, které však zůstávají spíše na úrovni drbů a klevet. Úzkostlivá manželka donutí jednou Davida, aby „zachránil čest rodiny“ a vyrazil na pohřeb sousedky, ačkoliv ji celý dům vždy nenáviděl. David se tam vydá s velkou nevolí. netuší, že tento deštivý den převrátí od základů jeho život... Na hřbitově zahlédne totiž neznámou dívku, která je tam se svým přítelem (později se dozvíme, že dokonce manželem). David je jí nečekaně zasažen a ačkoliv si uvědomuje pošetilost svého jednání, pokusí se s děvčetem navázat kontakt. To se mu skutečně podaří. Dívka se jmenuje Iva a chová se naprosto nevyzpytatelně, což Davida, intelektuála navyklého na přesný řád a pořádek, naprosto fascinuje a přitahuje. Začínají se scházet. Iva studuje DAMU, loutkoherectví, je jí dvaadvacet, užívá si života pohledem krásné svobodomyslné holky, nechce přemýšlet nad tím, co bude zítra, chce žít tady a teď. Muž ze hřbitova je sice její manžel, netají se ale různými dalšími milenci. Davidovi říká „můj mroži“. David, zaslepený náhlou vášní, situaci naprosto nezvládá a útrpně vše maskuje před manželkou. Doba, ve které ještě neexistovaly mobilní telefony, mu však přináší mnohé komplikace. V noci se tajně krade k telefonu, čeká na zavolání milenky, a modlí se, aby se manželka neprobudila. „ Mohl jsem se zeptat, odkud volá a nabídnout jí, že ji odvezu domů. To mě mělo napadnout. Může ji přitahovat právě to, že jsem o patnáct let starší. Na Západě je to docela obvyklý rozdíl. Na co to myslím? Já si ji přece nemůžu vzít. Nechci si ji vzít. Chci jen, aby mě milovala. Nechci, aby mě milovala. Chci jenom zlomit její lhostejnost. Chci se těšit na to, že mi zavolá. Nic víc.“
David by přesto měl zrovna zažívat pocit rodinného štěstí, byl díky své práci vybrán na stipendijní pobyt do Anglie, kde má přednášet na univerzitě. Plánoval tam odjet s celou rodinou. Namísto toho, aby si připravoval podklady pro přednášky, se však téměř noc co noc krade tajně ven za touhle bláznivou holkou. Jeho žena však není hloupá, všimne si Davidova podivného chování (ostatně sám, coby nezkušený nevěrník, trpí výčitkami svědomí a paranoiou), a nakonec se David sám přizná. Žena mu však nespílá. Je to mnohem horší. Zlomí se, je nešťastná a pláče. Milenka Iva po něm nic nechce. Nepovažuje svůj vztah s ním za něco zásadního. Má ráda jeho pozornost a péči. David, ačkoliv je Ivou naprosto posedlý, si to uvědomuje a rozhodne se celou záležitost skončit. „Ticho. Tohle je má žena. A pláče. Jsme spolu už osm let a máme děti. Dceru a dceru, které mám rád. Ji mám rád. Ji mám také rád. Znám ji. Znám, jak dýchá v noci, znám její tvář a její tělo tak, že je už ani nemusím vidět. Vím teď, aniž bych otevřel oči, jak pláče. Vím, že čeká na nějaké slovo anebo na pohlazení, ale nemůžu to udělat, protože ještě cítím v prstech teplo kůže té druhé. Ještě jsem plný jejího tepla a její vůně, ještě sedím v autě a její tvář spočívá na mé tváři. Je to strašné, ležím vedle tebe a myslím na ni. Je to strašné, myslím na tebe a ležím vedle ní.“
David však odloučení od Ivy dlouho nevydrží a pozve ji na tajnou výpravu do Itálie, o které Iva vždy básnila. Rodině namluví, že je na konferenci. V Itálii však dojde k prvním opravdovým rozporům, Iva se chová nesnesitelně a rozmazleně a David se rozhodne, že po návratu to opravdu skončí. Stále se však nemůže odhodlat. Začíná odkrývat Ivino nitro a zjišťuje, že nejde jen o prvoplánovou krásku a svůdkyni. Iva nakonec spáchá sebevraždu. Milovala ho víc, než se mohlo zdát.
Román je psaný z perspektivy Davida, střídají se však monologické pasáže s objektivní er-formou, reflexní lyrické části s epickým popisem."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ