"Glórie
Örkény Istvan
Gloria je tragikomická novela známého maďarského prozaika a dramatika Istvána Örkényho.
Jedná se o v ich-formě předvedené vyprávění mladé ženy, o jejích problémech a touhy začlenit se do společnosti, zároveň nám novela ukazuje a snad i obžalovává sociální a politické poměry tehdejšího Maďarska.
Hlavní hrdinkou novely je mladá jeptiška. Vlastním jménem se jmenuje Ilona, ale dvanáct let byla oslovována zcela jinak - soror Glórie. Těchto dvanáct letech strávil za zdmi ženského kláštera, kam byla odvedena v patnácti letech.
Z aktivity komunistických vládců v Maďarsku dochází k rušení klášterů a vymycování náboženství - „opia lidstva“ - vůbec.
Právě v době jedněch z nejvýznamnějších církevních svátků - Velikonoc - se ruší i Ilonin klášter. V tomto postupu můžeme vidět i určitou paralelu s životem Ježíše Krista, s jeho smrtí v době Velikonoc. Ze starobylého kláštera se má stát socialistické skladiště nafty.
Pro všechny jeptišky si už přijeli jejich rodiče, jako poslední zůstala s matkou představenou soror Glórie. Matka představená má o ni strach a úzkostlivě jí věnuje svou novou adresu s tím, aby se kdykoliv zastavila. Poté odchází a nechá Glórii ještě naposledy samotnou meditovat za branou kláštera. Brzy si už i pro ni přijíždí její matka. Je to rázná moderní žena, vdova, která vychovala pět dětí. Je plná energie. Zároveň má trochu strach, jak se k dceři, kterou tak dlouho neviděla, chovat. Přiváží jí nové oblečení - sukni, silonky, lodičky. Sledujeme Ilonino zděšení nad těmito „nemravnými“ kousky oděvu. Připadá si jako nahá, na podpatcích vůbec neumí chodit, problémy jí dělá i chůze normální - jeptišky jsou totiž povinny pohybovat se cupitavými krůčky se sepnutýma rukama a skloněnou hlavou.
První místo, na které ji matka zavede, je kadeřnictví. Tam se Glórie po dvanácti letech podívá do zrcadla - strachy a bezbranností pláče.
I doma je znát atmosféra napětí a očekávání. Všichni z ní mají respekt a mírný strach, nevědí, jak se k ní chovat, aby ji neurazili nebo se nedotkli jejího přesvědčení. Rodina totiž žije „normálním“ životem. Brzy si na její úslužnost, tichost a časté modlení zvyknou. Mají ji sice moc rádi, přesto je odděluje ostych. Asi nejblíže má Ilona k bratru Jozsimu. Doma se snaží vypomáhat, ale brzy má pocit zbytečnosti a odchází proto z domova do Budapešti.
Její první kroky vedou k matce představené - mater Immaculatě, která jí pomáhá vyznat se ve velkoměstském ruchu. Schází se se skupinou věřících a je šťastná. V každodenním životě ji potkává řada tragikomických situací - vidí např. poprvé semafory, málem ji zajede auto, na poslední chvíli ji zachytí mladík, který ji, vida pohlednou dívku, pozve do cukrárny. Ilona s ním jde jenom proto, že to po ní chtěl, musí přece sloužit bližnímu. Brzy mladík zjistí svůj přehmat a rychle se vzdálí.
Matka představená sežene Iloně práci jako pomocnice v domácnosti. První rodina, u které slouží, jsou Krizsovi. Jsou také věřící, chovají se ale zle, osočují ji z krádeže a zbytečně ji přetěžují. Odchází proto jinam - ke Kunderům. Paní je ale alergická na jejího kocourka, poslední památku na klášter. Naschvál nechala otevřeno, aby se zaběhl - Ilona se ho zmateně vyráží hledat, nastoupí do jednoho z vlaků a odjíždí mimo město. Protože nemá nikde žádné závazky, zůstane v Pórakútu. Ubytuje se na internátě, je přidělena na pokoj s jinými sedmi dívkami. Z tohoto světského společenství je samozřejmě nešťastná. O muže, cigarety a alkohol zde není nouze. Jejího založení si spolubydlící brzy povšimnou. Nikdo se jí ale nesměje. Kamarádka Marika ji dokonce požádá, aby se za ní modlila. Funguje to. Přes den pracuje v podniku Zabijárna u kávovaru. Protože je pohledná dívka, musí se vyhýbat zájmu druhého pohlaví. Jeden muž, padesátník, je ale vytrvalý. Rozpoznal v ní jeptišku, ale i tak se do ní zamiloval na první pohled. Jmenuje se Béla, čekával na ní před restaurací, doprovázel ji, povídali si spolu. Snad i Glórie k němu pocítila lásku, nebo přinejmenším náklonnost. Vše ale skončilo v okamžiku, když se jí přiznal, že je ženatý. Dozvěděla se to jako poslední, šuškalo si o tom už celé město. Béla se sice dušoval, že se nechá rozvést, Ilona už se s ním ale odmítala vídat. Její štěstí se rozhodne vzít do svých rukou Marika, která přizve Bélu i Ilonu jako svědky na svou svatbu. Béla obviní Ilonu, že myslí jen na sebe, vstoupila mu do života, rozmetala ho a pak ho opustila. Takové obvinění bere Ilona smrtelně vážně a odjíždí bláznivě s Bélou nazdařbůh prvním vlakem. Snad je doopravdy šťastná v takové volnosti. Poté si uvědomí, že z její strany nejde o lásku, ale o soucit a pomoc, pěšky proto putuje zpět za matkou představenou a shání si jakoukoliv práci. Protože nemá žádnou školu, je jí přidělena práce u krav na odlehlém statku. To je pro Ilonu pravým utrpením. Psychicky není tak silná, je nešťastná uprostřed tohoto mravního úpadku, neustále obtěžována muži, lidé se jí vysmívají, jednou musí dokonce sama rodit krávu, tolik krve a tělesnosti...Své deprese se snaží překonat prací dře za jiné, je proto opět terčem posměchu, pohybuje se v začarovaném kruhu. Šofér Guzsti, který ji nejvíce obtěžoval, srazil pošťáka, proto už na statku nemůže pracovat, Iloně se velice uleví. Když si Ilona vezme dovolenou a odjíždí do Pešti, potkává ho tam. Je opilý, bezvládně leží na zemi, v Iloně se opět projeví jeptiška Glórie, táhne se s bezvládným Gusztim přes celé město na policejní stanici a potom k němu domů, ošetřuje ho, omyje, slouží mu.
V tomto otevřeném závěru vidíme nekonečnou pouť jeptišky Glórie světským světem, ve kterém pro ni není místo. Vyznívá to spíše pesimisticky - ona má jedinou šanci - změnit se. Svět zůstane stále stejný..."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ