1.

Úvod

2.

Život

3.

Dílo

3.1.	Stručný přehled tvorby

4.	Člověk bez osudu (Sorstalanság, 1975)

4.1.	Popis děje

4.2.	Úryvek z díla

4.3.

Hodnocení

5.	Fiasko (A kudarc, 1988)

5.1.	Popis děje

5.2.	Úryvek z díla

5.3.

Hodnocení

6.	Kaddiš za nenarozené dítě (Kaddis a meg nem született gyermekért, 1989)

6.1.	Popis děje

7.	Likvidace (Felszámolás, 2003)

7.1.	Popis děje

8.

Závěr

"Imre Kertész letos v listopadu oslaví své 80. narozeniny. Je to první Maďar, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu, a to roku 2002. Cena mu byla udělena se zřetelem na jeho první, autobiografický román Člověk bez osudu (Sorstalanság - Bezosudovost) o zkušenosti prožití a přežití koncentračního tábora podané originálním způsobem - prostým vyprávěním patnáctiletého chlapce.

Kertész pochází ze sekularizované židovské rodiny z Budapešti, kde se narodil 9. 11. 1929. Na jaře 1944 byl deportován do Osvětimi a odtud do Buchenwaldu, kde do jara 1945 přežil jen zázrakem. Po návratu domů dostudoval střední školu a stal se novinářem, od 50. let pracoval na volné noze jako překladatel z němčiny (řady těžkých textů, např. Nietzscheho či Freuda) a spisovatel - autor nenáročných muzikálů a divadelních her ( - tím se živil), a dále svých studií, úvah, esejů, povídek, novel a románů.
Člověka bez osudu začal psát už na začátku 60. let, ale nakladatele našel teprve v roce 1975. Navázal dalšími třemi romány a vytvořil tak tetralogii knih pojednávajících o holocaustu. Všem čtyřem se budeme podrobněji věnovat za chvilku, kdy se zároveň dozvíme více i o životě jejich autora a o jeho pohledu na zmíněnou problematiku. Nejprve ale stručně připomeňme ostatní základní údaje jeho umělecké dráhy:

Kromě ústředního románového cyklu jsou významné další Kertészovy práce, prokazující jeho intelektuální záběr: soubor postřehů z předchozích třiceti let Galejníkův deník (Gályanapló, 1992), esejistická sbírka povídek Anglický prapor (Az angol lobogó, 1991), svazek tři studií Holocaust jako kultura (1993), sbírka próz z let 1991 - 1995 Kdosi jiný (Valaki más, 1997) či studie Vyhoštěný jazyk (2001). V roce 2006 vyšla v Maďarsku kniha rozhovorů s Imre Kertészem K. dosszié (Akta K.) osvětlující stěžejní období jeho života a některé důležité ideje jeho díla.
Kertész nebyl zrovna pohodlným autorem pro maďarský komunistický režim. Byl vždy oceňován především v německém prostředí, po obdržení Nobelovy ceny se mu ovšem dostalo uznání i doma a jeho Člověk bez osudu je dnes už světoznámým dílem, přeloženým do zhruba třiceti jazyků. Kertész je držitelem i celé řady dalších ocenění (domácí maďarská Kossuthova cena, rakouská Herderova cena v roce 2000 - spolu s Milanem Kunderou, cena Deutsche Gesselschaft, Cena George Söröse, Lipská knižní cena za přínos evropskému porozumění, Welt-Literaturpreis)."

Tato práce obsahuje fotografii.