Quo vadis, rozsah 5 stran
Obsah:

1.	Henryk Sienkiewicz

1.1.	Představení autora

1.2.	Literární dobový kontext

2.

Quo vadis

2.1.

Žánr

2.2.

Postavy

2.3.

Jazyk

2.4.

Témata

2.5.

Motivy

2.6.

Děj

2.6.1.

Kniha první

2.6.2.

Kniha druhá

2.6.3.

Kniha třetí

2.7.	Symbolika názvu

2.8.

Ukázky

"Henryk Sienkiewicz (5.5.1846 – 15.11.1916) patří k nejznámějším a nejoblíbenějším polským spisovatelům všech dob. Své rozsáhlé prozaické dílo věnoval jak současnosti a jejím problémům, tak látkám historickým. Největšího čtenářského úspěchu dosáhl právě svými historickými prózami. Světově proslulými se staly románová trilogie Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski z polských dějin 17.století, román z období Neronova Říma Quo vadis (1896) a román Křižáci z období polských válek s křižáckým řádem, vrcholících bitvou u Grunwaldu. V roce 1905 získal Sienkiewicz jako první polský spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. Oprávněnost tehdejšího rozhodnutí potvrdil čas: Sienkiewiczovy knihy jsou stále překládány do mnoha jazyků a těší se stejnému zájmu čtenářů jako kdysi.
Literární kontext: Realismus a pozitivismus druhé poloviny 19. století. Pozitivismus je filosofický směr, který dokazuje, že jen to je skutečné, co lze dokázat zkušeností a smysly. Realismus kriticky poznává a zkoumá skutečnosti, vychází z úsilí o pravdivé zobrazení skutečnosti, charakteristiky,.. Další autoři: L.N.Tolstoj – Anna Karenina, G. Flaubert – Paní Bovaryová, F.M.Dostojevskij – Zločin a trest, Bratři Karamazovi
Quo vadis

Žánr: Historický román z doby vlády císaře Nerona, poukazuje na počátky křesťanství a jeho první velké pronásledování v roce 64 po Kristu.
Postavy: Vinicius: mladý římský voják, vysoce postavený muž, bohatý patricius s mnoha otroky a sídly. Jeho láska je proměnlivá – někdy Lygii miluje tak, že jí chce sloužit a dokonce je i ochoten se jí vzdát a pro její dobro ji vrátit Aulům, jindy ji chce trápit, tahat za vlasy a udělat si z ní de facto jen souložnici. Podobně je tomu i s jeho vírou – někdy Krista miluje, pak mu zase křesťanství přijde špatné. Postupným utrpením a zoufalstvím se ale ustálí, přijímá křesťanství, jeho učení miluje a i jeho láska je nanejvýš čistá a věrná.
Lygie: krásná jemná dívka, je věrná Bohu, nic ji nedokáže zlomit v její víře; neublížila by ani mouše, za své přátele by dala život; jedná uvážlivě, mírně, je pokorná
Petronius: Tzv. arbiter elegantiarum – Neronův přítel, soudce vkusu – hodnotí umělecká díla, radí, jak se Nero ještě má vylepšit atd. Později soupeří s dalším Neronovým kumpánem – Tigellinem, a když mu dojde, že jeho vítězství končí, rozhodne se zemřít. Křesťanství nepřijímá, není to prý nic pro něj, ale vysloveným odpůrcem není a dokonce křesťany brání (např. přemlouvá Nerona, ať se jim nemstí za to, co neprovedli, nabádá Vinicia, aby s Lygií utekl atd.)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ