"Motýlek
Charriére Henri
Autor Motýlka, Henri Charriére, se narodil roku 1906 v Ardéche ve Francii. Stal se skutečným příslušníkem pařížského podsvětí. Roku 1931 byl neprávem odsouzen za vraždu pasáka k odnětí svobody na doživotí v trestanecké kolonii ve Francouzské Guyaně. Zde byl vězněn až do roku 1944, kdy se mu konečně, po sérii neúspěšných pokusů, podařilo uprchnout. Toto období svého života nám přibližuje v románu Motýlek (1968). Podle úspěšné knihy byl v roce 1973 natočen stejnojmenný film, kde hlavní role ztvárnili Steve McQuene a Dustin Hoffman.
První díl. Začátek knihy nás zavádí na přelíčení a následné vynesení rozsudku případu H. Ch., řečeného Motýlek (přezdívka, kterou získal v kruzích pařížského podsvětí). Celý justiční proces je jenom hrou, nezáleží na tom, zda je obžalovaný vinen či ne.
Po skončení procesu je Motýlek dočasně umístěn do nápravné káznice Conciergerie, později do ústřední věznice v Caen a ještě dočasně před samotnou deportací do Jižní Ameriky setrvá pár týdnů v pevnosti Saint-Martin-De-Ré. Během pobytu v těchto zařízeních se dostává do styku s různými zajímavými lidmi podobného osudu jako on sám, ale i s opravdovými krvelačnými vrahy, kteří i zde terorizují své okolí.
Mezi malou hrstkou lidí, se kterými Motýlek bez problémů vychází, je i jeho budoucí společník Louise Dega, který kvůli své fyzické slabosti potřebuje „tělesného strážce“. Pro život v trestanecké kolonii bylo zapotřebí nejen vlastního důvtipu a síly, ale také peněz k získávání náklonnosti řídících osobností. Ovšem tyto prostředky vůbec nebyly lehko k dostání, a tak si jich vězňové velice vážili.
Po příjezdu lodě s trestanci do kolonie nastává zmatek, neboť nikdo neví, co se s ním stane, a tak se každý snaží jakýmkoli způsobem dosáhnout co možná nejvýhodnějšího místa. Motýlkovi s Degou se nakonec podaří dostat se do nemocnice, kde ihned získávají nové přátele a tím i společníky pro útěk. Dega ale v klíčové chvíli ztrácí odvahu, a tak Motýlek prchá bez něho společně s vězni Clouisotem a Maturettem.
Člověk zařizující útěk zajistí vše až na poslední článek a tím je loď, na které mají trestanci uprchnout. Poté, co od nich převezme všechny peníze za zprostředkování útěku, nechá je uprostřed džungle se shnilou loďkou a na jejich stopu navede lovce lidí - propuštěné trestance, kteří na Guyaně zůstali a živí se chytáním uprchlíků. Utečencům ale pomůže místní lovec ptáků, sežene jim loď od jakýchsi malomocných. A tak se Motýlkovi a přátelům podaří odplout od břehů Guyany. Přes Trinidad a Curaqao se dostávají po moři až do Venezuely. Zde jsou ovšem dopadeni místní policií a uvězněni.
Po nějaké době se Motýlkovi podaří další útěk, tentokráte už bez společníků. Dostává se ke kmeni venezuelských indiánů, kteří jsou známi svou nenávistí k cizincům, ale Motýlka přijmou velmi vlídně. Mezi nimi prožívá nejkrásnější období svého života. Po roce ale zatouží po pomstě, kterou slíbil těm, kteří ho dostali do kolonie, a tak se rozhodne opustit domov i své dvě ženy, indiánky. Naneštěstí je ale pár dnů po odchodu zrazen jeptiškami jednoho kláštera, dopaden a odvezen do vězení, kde se setkává se svými starými společníky. Spolu se pokusí o čtyři útěky, ani jeden z nich se ale nepodaří, a tak jsou všichni vráceni na Guyanu. Zde končí první díl románu.
Druhý díl. Motýlek se vrací do kolonie, kde je všemi oslavován, to mu ale nepomůže: je odsouzen ke dvěma letům na samotce. Tyto roky jsou pro něj životní zkouškou, ale Motýlek v ní, za pomoci Dega, který mu posílá jídlo a cigarety, obstojí a vychází jako vítěz. Jeho jméno už je v kolonii natolik slavné, že pro něj není problém nacházet nové spojence pro své plány. Společně s trestancem Carbonierim připravují další útěk, ke kterému jim má dopomoci tajně sestavovaný vor. Jsou ale jedním spoluvězněm zrazeni a dopadeni při činu. Před odsouzením si Motýlek stihne vyřídit se zrádcem osobní účty a zabije jej při souboji. Je odsouzen k osmi rokům na samotce. Tento trest nemůže nikdo přežít, avšak Motýlek věří, že to zvládne. Byla mu udělena milost za vzorné chování po osmnácti měsících nástupu trestu.
Po propuštění ze samotky se stává pasákem krav na ostrovech a opět se snaží uprchnout. Jeho plány však překazí skupiny arménských trestanců, která zaviní smrt jeho přítele Carbonieriho.
Po událostech spojených s přítelovou smrtí se Motýlek rozhodne, že se pokusí předstírat pomatence. Skutečně se mu to zdaří a dostává se do blázince na ostrově sv. Josefa. Zde se mu daří unikat různým nástrahám kladeným lékaři, a tak je prohlášen za blázna a může připravovat další útěk. Avšak ani ten se nezdaří, neboť sudy, ve kterých má uplavat, jsou vrženy na skálu. Zemře přitom další Motýlkův přítel. To už nemůže Motýlek dále snášet, a tak se rozhodne, že se nechá přeložit na Ďábelský ostrov, který je hlídán rozbouřeným mořem a žraloky. Jeho přání je vyslyšeno, nikdo ani nepočítá s tím, že by bylo možné z ostrova uniknout. Ale nebyl by to Motýlek, aby nějaký plán nezosnoval. Společně s mužem jménem Sylvian se jim podaří zrealizovat útěk, při kterém použijí pytlů naplněných kokosovými ořechy. Po dvou dnech plavby dorazí ke břehům Britské Guyany. Při doplutí ale Sylvian utone, Motýlek tak zůstává znovu sám.
Konečně je volný, může začít nový život v Georgetownu, kde si najde ženu a začíná podnikat. Kvůli politickým důvodům je ale nucen Georgetown opustit a přemístit se do Venezuely. Je sice ještě jednou zatčen, ale necelý rok lehkého vězení s člověkem jeho zážitků nemůže nijak otřást.
Po propuštění odchází Henri Charriére žít nový život."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ