"Víno
Malířová Helena
Skoro všichni chovanci sanatoria doktora Hlaváče se těšili na Adinu návštěvu. Ada přijela za svou nevlastní sestrou Eliškou, která byla těžce duševně nemocná, věnovala však vlídnou pozornost i ostatním nemocným - ti ve styku s veselou, milou dívkou okřívali. Při jedné návštěvě svěřila Eliška Adě své poslední přání, byla totiž přesvědčena, že už dlouho nebude mezi živými. Prosila Adu, aby si po její smrti vzala jejího muže, doktora Nerada. Ada odpověděla sestře vyhýbavě. Nerad byl sice krasavec, ušlechtilý a zámožný muž, ale Ada pociťovala odpor při myšlence, že by jí švagr najednou měl být manželem. Otec, zámožný mlynář, ponechával Adě ve věcech lásky úplnou volnost. Přesto se ji jednou pokusil provdat za syna svého dobrého přítele, miláčka žen. Pozval ho s otcem do své domácnosti, ale Ada mladíka odmítla.
Eliščina předtucha se brzy vyplnila. Nerad by Adinu lásku uvítal jako nesmírné štěstí, ale Ada se pro něho nedovedla nadchnout a odjela do Prahy na studie. Toužila po volnosti i intenzivním duševním životě. Cítila v sobě jisté spisovatelské nadání - psala básně i povídky, které vycházeli v různých novinách a časopisech. U přátel své rodiny se seznámila s panem Štěpánkem, dobře situovaným, uhlazeným mužem, člověkem trochu posměvačným, jinak ale dobrým zpěvákem a společníkem. Na společném výletě v horách spočinula Ada za bouře a blesků ve Štěpánově náručí. Znenáhla ale opojení vyprchávalo. Štěpán se víc a víc choval k Adě s kritickou hořkostí, vybíjel si na ní svou nudu a bolest života. Nehodili se k sobě, brzy se rozešli.
V kavárně mezi umělci a literáty se Ada seznámila s nenápadným mladíkem nehezkého vzhledu, J. Krostem. Zprvu jí byl nesympatický, ale když tohoto proletáře, venkovana, studenta bídně se protloukajícího blíže poznala, vyrostla k němu v její duši láska. Brzy spočinula v Krostově náruči. Krása naplnila její srdce, které dosud nezemřelo."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ