"Díky za každé nové ráno
Pawlowská Halina
Motto: „Jsem asi v nebi. Pod námi je krajina. Kopce a hory. Tráva a lesy. Všechno je bujné, neposkvrněné, jasné. Všechno se chvěje, v průzračně ostrém čistém vzduchu. Modrá oblaka, žluté slunce, zelená zem. Všechno je plné vlastních tajemství. A taky je tu silnice, úzká a neudržovaná a prázdná, a vede někam daleko, vede až za obzor...“
Novela známe autorky a scénáristky vypráví o problémech hlavní hrdinky Olgy, která touží po lásce, ráda flirtuje a bojí se, že z ní nic nebude. Vtipný příběh se stal předlohou pro stejnojmenný film, jehož scénář napsala autorka sama a který získal mnoho prestižních ocenění včetně Českého lva. Prožíváme životní i citové zmatky hlavní hrdinky Olgy, její osudy v socialistickém Československu, stejně jako osudy jejích kamarádek a lásek.
„Nad hladinou současné nové české prózy strmí texty Haliny Pawlowské jako lotos kvetoucí nad kalnou vodou, neboť jsou původní, svěží, inspirované a tedy mocné.“ (Vladimír Páral)
Každá ze sedmi kapitol tohoto velkou měrou autobiografického románu je uvedena několika verši z ukrajinské lidové písničky alkoholiků.
Oj! Pil jsem v pondělí / a propil jsem čtyřicet krav
Hlavní hrdinka, Olga, tráví své dětství a mládí v bytě 1 + 1 poblíž Národního divadla a více či méně trpělivě snáší vrtochy svého otce. Otec Vasil pochází totiž z Ukrajiny a dodržuje ustálené ukrajinské zvyky, mezi které patří neustálé hromadění jídla (klobás, špeku, bůčku) a alkoholu. Těchto zásob využívá potom na svých mejdanech, na které je přizvána část obrovského příbuzenstva. Do malého bytečku se potom nahrnou všichni ti Vasilové, Michalové, Petrenkové. Nejvíce ze všeho hrdinka nenáviděla Oskara Káhlera. Byl sprostý, hrozně řval. Zato se velice kamarádila a později i intimně sblížila s jeho charismatickým synem Lesikem. Večírky měly svůj ustálený jednotvárný program - alkohol, deklamace tatínkových básní, turnaj v šachu. Pokud někdo náhodou potřeboval odejít dřív, měl smůlu, otec zamknul dveře a s řevem „Nuly!!!“ nikoho nechtěl pustit ven. Olga se pro jistotu před společností zamykala na záchodě...
Oj! Pil jsem v úterý / a propil jsem čtyřicet volů.
Rok 1968 ji zastihl na základní škole. Celá třída stávkovala a natřela lavice na žluto. V létě 1968 přijela rodinka z dovolené z Krkonoš a s hrůzou zjistila, že přímo v jejich obývacím pokoji je tanková hlaveň. Venku totiž vojáci střežili bulharské vyslanectví.. Po základní škole chtěla začít chodit na gymnázium do speciální anglické třídy. Bezhlavě - jako vždy - se zamilovala do Martina Duby - s kamarádkou večer hrály etudy, při kterých si představovaly, jaké to všechno bude... Pro společenský postoj její neangažované rodiny ale nemohla anglickou třídu navštěvovat. A návštěvy z Ukrajiny pokračovaly...tatínkovi se vždy rozzářily krásné modré oči a vyprávěl si s bratry o poloninách, kde voní pryskyřice, kde jsou hory, které jsou spíš vysoké než široké a kde je zelená, šťavnatá tráva. Mezi Olgy kamarádky patřila Dáša - dcera evangelického faráře, které posílali otcovi spolubratří v USA nádherné věci a byla tedy terčem zloby pro ostatní žáky i učitele. Olga kamarádila také s Pavlou - byla výtvarně nadaná - a se zvláštní Lenkou.
Další láska v jejím životě byl Honza. Nemiloval ji, ale byl obratně vmanévrován a připravil ji o nevinnost. Marně se ho snažila dál uhánět, procházela malostranské hospůdky, kde trávil většinu času. Když ho v jedné našla, zmohla se jen na „Víš, já sem nejdu za tebou, ani tady nejsem náhodou, já tu hledám svého bratra!“ (byla jedináček). A tak si vymyslela svého fiktivního bratra Oresta. „Má sbírka milostných výkřiků získala v soutěži o Mladého socialistického básníka první cenu. Diplom mi v pionýrském domě předal dost nepochopitelně Emil Zátopek. Zeptal se, co je v lidském životě nejdůležitější.Hádalo se různě. Štěstí, láska, spokojenost v práci... Zátopek pořád vrtěl hlavou. Odkašlala jsem si. „Život,“ řekla jsem. Emil Zátopek se souhlasně usmál a potřásl mi rukou.“
Oj! Pil jsem ve středu / a propil jsem celou pastvinu.
Dáša se vdala, Lenka se dostala na herectví a Olga na FAMU, Pavlu na AVU pro neangažovanost rodičů nevzali, a tak bydlela u babičky a kreslila na zakázku.
Oj! Pil jsem ve čtvrtek / a propil jsem všechno, / co jsem právě měl.
Začalo pronásledování Olgy. Přišel dopis z FAMU, že její přijetí na scénáristiku byl omyl. Zároveň se o ni zajímala policie - obzvláště jeden mladý příslušník - a zabavil jí pas. Bylo to prý proto, že strýc Štěpán byl za první republiky buržoazní nacionalista. Otec se rozhodl, že bude bojovat, a sbíral proto podpisy všech členů rodiny, že to není pravda.
Oj! Pil jsem v pátek / a propil jsem všechno, / co jsem měl doma.
Stereotyp pokračoval - Olga stále bez šťastné lásky, rodinné návštěvy z Ukrajiny, setkání s kamarádkami. U Dáši se vždy zpívalo - „Díky za každé nové ráno, díky za každý nový den, díky za všechny věrné druhy, tobě, Bože jen...“ V restauraci se také seznamuje se svým skutečným bratrem, který ji udával. Protože otec shromáždil dostatek podpisů, nakonec ji na FAMU přijali.
Oj! Pil jsem v sobotu / a propil jsem všechno, / co jsem si vydělal.
Na pochodu do Prčic se Olga seznámí s Mirkem, brzy se vezmou a narodí se jim malá Olenka. Stále se musí bránit vstupu do KSČ, proto těžce shání práci. Kamarádka Lenka podepsala Chartu, vyhodili ji z DAMU a pracuje v autobazaru.
Oj! Pil jsem v neděli / a propil jsem naději!
Tatínek podnikl jeden ze svých blíže neurčených výletů do klidu - vždy odvětil jen, že jde „do Zanzibaru“. Toho dne se ale už nevrátil.... Olga musela vystrojit pohřební hostinu a sezvat všechny nenáviděné příbuzné. Projevila se v ní ale zděděná láska k Ukrajině, náhle se chovala přesně jako její otec, nalévala vodku, chystala klobásy, nikoho nechtěla pustit dřív ven.
A to je vlastně konec, i když...
Krajina. Kopce a hory. Tráva a lesy. Je podzim, všechno je zbarvené, nostalgické, vzduch jiskří chladem, který teprve přijde, žluté listy ještě svítí, a taky je tu silnice, úzká a neudržovaná, a vede někam daleko, vede až za obzor...
...a po té silnici jede saab, leskne se zlatou metalízou,
a uvnitř saaba je můj bratr Orest,
a uvnitř saaba jsem já.“ "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ