"Plechový bubínek
Grass Günter
Grass, jeden z nejvýznamnějších německých spisovatelů, nositel Nobelovy ceny za literaturu, napsal svůj nejznámější román Die Blechtrommel - Plechový bubínek - v roce 1959. Kniha se po vydání stala naprostou senzací. Román, hlásící se k pikareskní linii evropské epiky, byl vydáván v obrovských nákladech a jeho filmová verze, kterou v sedmdesátých letech natočil režisér Schlondorff, získala Oscara.
Obsáhlý, bezmála sedmisetstránkový román je rozdělen do tří knih. Jeho hlavním hrdinou je třicetiletý Oskar Matzerath, chovanec blázince v Dusseldorfu. Děj se odehrává v první polovině dvacátého století.
V prvních dvou knihách je očima Oskara líčeno jeho vlastní dětství, zážitky z pobytu u kašubské babičky, dospívání doma v Gdaňsku, život rodičů, jejich seznámení i Oskarovo podivné početí.
Třetí kniha pojednává o osudech rodiny po roce 1945, zobrazuje celkovou situaci v poválečném Západním Německu.
Oskar je zvláštní. Narodil se jako geniální zázračné dítě, které bylo intelektuálně vyspělé již při svém narození. Uvažuje o falešném světě dospělých, do kterého se nechce nikdy dostat. Proto se při oslavě svých třetích narozenin náhle rozhodne, že přestane růst. Zůstává tedy trpaslíkem a předstírá dětinskost, což mu umožňuje zachovat si odstup od dospěláků. Svou podivností si získává jedinečnost, je mu umožněno svobodně uvažovat. Příznakem a symbolem svobody se stává dětský plechový bubínek, který nosí neustále na krku a na který stále bubnuje i přes značnou neibost svého okolí.
Podivné dítě Oskar s mozkem dospělého člověka a bubínkem na prsou prochází životem plným tragických situací, předvádí nám neutěšenou situaci předválečného Gdaňsku plného bídy a zášti i poválečné zubožené Německo. Oskar dokáže svým hlasem rozbít jakékoliv sklo, sám sebe považuje za následníka Ježíše, ve svém prazvláštním životě touží po nových zkušenostech, životních i sexuálních, vše glosuje s příznačnou nadsázkou a sebeironií. Má částečnou vinu na smrti několika blízkých lidí. Na vlastní žádost je poté obžalován z vraždy, seznán nezpůsobilým a umístěn do léčebného ústavu.
Grassův jazyk je ceněný především pro svůj ostrovtip - je bohatý na slovní hříčky, metafory, symboly, homonyma, narážky, dialekticismy. Zdánlivě důležité události - jako například vražda, smrt, válka - získávají komický nádech, jsou znázorněny jako banální každodennost.
Nejvíc karikatur se nachází v Oskarově okolí. Vlastně všechny postavy - celá široká rodina - jsou jen zvýrazněnými vlastnostmi, matka je ukázána jako sexuální bestie, okolní muži jako primitivové, postoj všech autor parodován, cílem je zničit idealizaci světa a idoly všeho druhu.
Román má ukázat na zoufalou nesmyslnost východisek života člověka žijícího na konci padesátých let, ovlivněného ideologickou demagogií a vyznačeného narušenými mezilidskými vztahy. Takový zkreslený obraz pokřiveného světa nám představuje trpaslík Oskar - obviňuje všeobecnou lidskou existenci, sám ale na nenáviděnou agresivitu reaguje nenávistí a zlem.
„Nejnebezpečnější ze všech lupičů, vrahů a žhářů jsou ti, kteří loupíce ještě, vraždíce a zakládajíce požáry čekají na příležitost k solidnějšímu povolání.“
Na Plechový bubínek navazují navazují některé další Grassovy romány, které tvoří takzvanou Gdaňskou ságu - Psí léta, Kočka a myš. Autor čerpá z dobré znalosti prostředí, ve kterém se narodil a vyrůstal."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ