"Životopis: Giovanni se narodil 16. 7. 1313 a zemřel 21. 12. 1375. Byl spisovatele, autor lyrických básní, novel a románů. Studoval práva na neapolské univerzitě, jeho otec mu umožnil přístup na královský dvůr. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příběhy měl ve společnosti velký úspěch. Sta se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. Ve Florencii byl pověřován diplomatickými cestami.
Obsah díla: 100 novel. Příběh se odehrává poblíž Florencie. V roce 1348 vypukne ve Florencii morová epidemie, mnoho lidí se snaží zachránit. 10 urozených lidí (7 žen a 3 muži) se rozhodnout odjet na venkov, aby si zachránili život před zákeřnou nemocí. Stanoví si ale pravidla, že si budou každý den vyprávět 10 příběhů na různá témata. Po 10 dnech se vrátí do Florencie na místo, kde se poprvé sešli a rozejdou se.
4. příběh z prvního dne (vypráví Dioneo)
Příběh je o mladém mnichovi, který se jednou procházel okolo kláštera a potkal tam krásnou dívku, začne se s ní bavit a nakonec ji pozve do své cely. Užijí si spolu, když tu chvíli projde kolem cely opat a uslyší mladého mnicha s krásnou dívkou. Mnich uslyšel nějaké kroky za dveřmi a ví, že je to opat a, proto aby unikl trestu, tak vymyslí lest. Dívku zamkne v pokoji, klíč dá opatovi a řekne mu, že jde do lesa. Opat neváhá a jde za dívkou, ta se mu taky zalíbí a zachová se stejně jako mnich. Mnich však všechno sleduje klíčovou dírkou. Když chce opat poslat později mnicha do vězení. Mnich mu řekne co, viděl a oba se domluví, že svá tajemství si nechají pro sebe.

Vlastní komentář: Kniha se mi líbila, i když jsem ji nepřečetla celou, na mě je to moc dlouhý. Novely se mi většinou líbily, líbilo se mi na nich, že jsou krátké, že se autor nezabýval, nějakým zbytečným popisem, ale šel rovnou k věci. 75%
Ukázky z knihy:
Nato vyšel z cely, zavřel za sebou na klíč a odebral se k cele opatově. Když pak opatovi odevzdával klíč, jak to dělal každý mnich, když šel ven, řekl mu, tváře se jako by nic.
„ Messere, nemohl jsem dnes ráno přinést všechno dříví, které jsem dal nasekat, proto bych rád zašel s vaším svolením do lesa a přinesl je.“
Opat mínil, že si mnich nepovšiml, že byl viděn, i byl rád, že došlo k této náhodě, neboť takto se bude moci důkladněji přesvědčit o hříchu, který ten mnich spáchal; ochotně přijal klíč a neméně ochotně dal mnichovi svolení. A když pak viděl, že mnich odešel, jal se rozvažovat, co má udělat dřív, zda v přítomnosti všech řeholníků otevřít celu onoho mnicha a ukázat všem jako poklesek – aby pak neměli příčinu reptat proti němu, až mnicha potrestá -, anebo zda má jít nejdříve vyslechnout tu dívku, jak sed to všechno zběhlo. Napadlo ho také, že by mohla ona ženština být choť nebo dcera takového člověka, který by byl nerad, že byla zostuzena tím, že ji opat ukázal všem mnichům, a proto se rozhodl, že se nejdříve podívá a pak že se teprve rozhodne. Tiše došel k cele, otevřel ji, vstoupil dovnitř a opět zavřel."

Obchodní akademie, Pařížská 15, Ústí nad Labem 400 01, práce obsahuje podobiznu autora.