"Loupežníci
Schiller Friedrich
Svou dramatickou prvotinu Loupežníci napsal Friedrich Schiller tajně v dvaadvaceti letech. První uvedení této truchlohry na jeviště v roce 1782 způsobilo svou opravdovostí, troufalostí a věrným vylíčením hrubozrnných charakterů opravdový skandál a způsobilo Schillerovi velké nepříjemnosti u würtemberského vévody, mimo jiného mu přineslo i zákaz psát, proto autor utekl do Mannheimu a posléze se uchýlil do Výmaru a spolupracoval s Johannem Wolfgangem Goethem. Volbou hlavního hrdiny i tím, že v patetické podobě vyjadřovalo novou, leckdy rozpornou problematiku lidské svobody, se stalo drama Loupežníci jedním ze stěžejních děl hnutí Sturm und Drang. Dnes už asi jen těžko umíme docenit, jaký přelom znamenalo uvedení Schillerova debutu ve své době. Jisté je, že tato hra se nadlouho stala kultovní záležitostí. A to se všemi aspekty, které k tomu patří. I dnes mají Loupežníci co říci, o tom svědčí nové a nové inscenace, zejména v německy mluvících zemích. Není divu - téma vzpoury mládí proti starému pořádku bude vždy stále živé. Dnes víc než kdy jindy ale rezonuje téma, které je ve hře neméně silné a sice to, jaká cena za takovouto revoltu je pro člověka a společnost akceptovatelná.
Tragédie podává obraz šlechtického rodu Moorů. Hlavním hrdinou je prvorozený syn Karel Moor, který odjíždí bojovat do ciziny. Udatný a sveřepý Karel je prototypem romantického hrdiny. Nezná strach, je prudký, vášnivý, ale spravedlivý a přímý. Jeho pravým opakem je druhorozený Franz, který se cítil být neprávem odvržený do Karlova stínu a dobu jeho nepřítomnosti využívá k intrikaření. Podaří se mu pomocí lží zcela zničit důvěru, kterou starý hrabě Moor ke Karlovi choval, a ohrožuje i Karlovu plánovanou svatbu s Amálií. Nakonec před otcem Franz, spolčen s nápadníkem právě Karlovy nevěsty, předstírá, že starší bratr je mrtev, a zbaví se otce. Franzovi tedy nic nestojí v cestě k tomu, aby se stal pánem rodového sídla. Karel se mezitím stává vůdcem tlupy loupežníků. Právě zde užitý motiv postavy loupežníka se v proudu sentimentální, preromantické a romantické literatury dostal do popředí nejoblíbenějších hrdinů, splňujících ideály revolty, odporu a svobody. Karel Moor se svými kumpány řádí v oblasti Českého lesa – z německého překladu Boehmerwald, tudíž na naší Šumavě. Loupí a vraždí, ale Karel v těchto činech spatřuje pouze oprávněnou pomstu. S pomocí tlupy chce odčinit křivdy a násilí, které způsobil Franz nejen jemu, ale i dalším blízkým lidem, avšak loupežníci, kteří mu měli pomáhat v spravedlivé odvetě se mu vymknou z rukou a jednají jako bezohlední zločinci. Teprve při akci, během které nakáže jako odplatu za uvěznění jednoho člena vypálit město, a posléze se dozví, že v plamenech nezahynuli jen vojáci, ale i ženy, starci a nemluvňata, zpytuje své svědomí a rozhodne se pro návrat do rodného kraje. Dalším popudem je i touha po jeho snoubence Amálii. Po návratu do rodného kraje se Karel vydává za cizího hraběte, bratr Franz ho ovšem pozná, pocítí své ohrožení a hodlá ho otrávit. Karel se vrací za svou loupežnickou bandou, kteří, ač zločinci, jsou méně prohnaní než jeho vlastní bratr. Nocují u polorozpadlé věže a v noci náhle slyší podivný hlas – jde o starého Moora, který je tam uvězněný a nachází se již na pokraji sil. Karel se chce definitivně s padouchem Franzem vypořádat, nechá pro něj poslat, on však v šíleném strachu páchá sebevraždu. Loupežník Karel se rozhodne pro cestu pokání a nechá se dobrovolně udat chudákem, kterému to přinese alespoň odměnu.
„Pryč s pokaňkaným stoletím, které umí jen přežvykovat skutky předků a hrdiny starověku jen bifluje komentáři a hyzdí je truchlohrami…Zákon ještě nevytvořil ani jednoho velikána, ale ze svobody se rodí obři a všechny výjimečné výtvory…Postav mě v čelo chlapů jako jsem já a z Německa se stane taková republika, že Řím a Sparta budou proti ní kláštery jeptišek.“
Karel Moor je první "nový", moderní člověk na úsvitu nového století, ve kterém je už cosi ze svrchované vládcovské morálky Nietzscheova nadčlověka, který už není nijakým "dobrým Evropanem", nýbrž právě bořitelem a ničitelem starých předsudků. Schillerovi Loupežníci jsou prvním svébytným vzýváním svobody, který k nám dodnes naléhavě proniká osvěživou silou ze šumavské divočiny. Bylo to prvé vypovězení války německému šosáctví, zkostnatělosti měšťanské výchovy, zvůli zákonů zkažené společnosti, v níž prospívá a kde je chráněn jen "Franz, ta kanálie". IN TYRANNOS! zahřmělo ne náhodou lvím řevem z titulu 1. vydání. Drama Loupežníci, které napsal Schiller v roce 1781, je tak právem považováno za manifest nesouhlasu se zotročením lidské duše a svobodného myšlení jednotlivce. Autor se tak bránil systému, jenž nutí lidi k činům, kterými se dostávají do konfliktu se svým svědomím. Dvě stě let staré dílo se tak jeví velmi aktuálním i na počátku třetího tisíciletí. Loupežníci byli uvedeni naposledy v roce 1984 v pražském Divadle na Vinohradech. Tímto svým dílem proslavil Schiller také kus české země - Šumava se stala Schillerovými Loupežníky poprvé známa celému literárnímu světu jako "zem svobody", jako budoucí stát odvážného napravitele světa, který ovšem ztroskotává v sobě samém."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ