"Zástupové
Šalda F. X.
Vůdce lidu Lazar, zběhlý mnich, je nadějí davu, který doufá ve splnění svých přání - přání vesměs hmotných, přízemních, někdy i zcestných. Lazar však hlásá evangelium osvobození člověka velkou myšlenkou. Zástup nerozumí jeho symbolům a bere je doslovně jako svolení k volné lásce, opilství a zabíjení. Žádá Lazara, aby mu byl pánem, neboť dost dobře nesnáší svobodu. Proti Lazarovi se bouří starý svět, začíná boj. Marně se klášter snaží zlákat Lazara zpět, marně však také Lazar spoléhá na svůj zástup. Nechce sloužit Myšlence – „My nechceme umět mysl... My chceme dlouho žít a tučně žít u tučného koryta této tučné země, a proto nechceme myslit, nýbrž užívat“. Chtějí jej znovu provolat králem, aby vyplnil jejich hmotná přání, ale Lazar odmítá. Ve jménu Myšlenky zříká se lásky i bohatství. Tím vzbudil u zástupu nenávist k sobě - zdá se jim neživotný, papírový, nepraktický. A tehdy Lazar sám zakolísal. Vraždí svého odpůrce a vášnivý hněv ho opojí jako projev skutečného, živočišného, nestylizovaného života. I dívka Marta svou vášní k němu ukazuje cestu k syrovému, nevysněnému životu.
Odpor zástupů roste. Nenávidí ideový život, holdují přízemním projevům barvité pudovosti. Lazar ztrácí víru v zástupy, ale také ve svou myšlenku. V tomto těžkém vnitřním rozpolcení cítí pojednou přítomnost skrytého Boha, kterého nelze navždy uchvátit, který je však důvodem a smyslem všeho úsilí o duchovní svobodu. Odlišuje jej ostře od Boha církví, který se mu zdá mrtvý. Odmítá také svobodu požitku, prospěchu a anarchie, třeba by ji snad hlásala věda, filozofie nebo – náboženství.
Když Lazar padne v bitvě, v níž zástupové vítězí, pochopí zástupové jeho úsilí a zápas o duchovní svobodu. Marně si ho přisvojuje církev i stát, kteří chtějí stvořit falešnou legendu o konečném pokání a „obrácení“ umírajícího a jeho duchovním návratu ke starým řádům."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ