"1. Období vzniku díla, historické vlivy

Ohlas písní českých vychází v roce 1839, to je deset let po vydání první ohlasové sbírky Františka Ladislava Čelakovského – Ohlas písní ruských. Na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikl v krátké době za šťastné životní a umělecké pohody autora, český Ohlas vznikal dlouho. Čelakovský v něm vyjádřil ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let. Třicátá léta 19. století byla důležitým obdobím ve vývoji české literatury, toto období se řadí do druhé, event. do třetí etapy národního obrození. Každopádně jde o dobu, kterou lze charakterizovat jako období ve kterém dochází ke sblížení obrozenecké literatury se životem prostého lidu.
Důležitým krokem k tomuto sblížení bylo, že se literatura značně změnila po stránce obsahové, již nebylo nutné sepisovat pravidla jazyka ani psát dlouhá pojednání o jazyce českém, literatura se začala obracet k člověku samému a přihlížet ke skutečnostem života. Od konce dvacátých let zdůrazňovali sami spisovatelé nutnost literaturu zživotnit, sblížit s realitou národního života. Literatura se nadále zbavovala své izolovanosti, zreálňovala se a především mizel její tzv. učenecký charakter. Také historický zájem se přesouval do bližších dob a minulost začala být chápána jako příklad pro současnost.
Měnily se také myšlenky na postavení jednotlivých národů, dřívější snahy o spojenectví slovanských národů, o jakousi integraci těchto národů (např. austroslavismus Františka Palackého) nahrazovala stále výrazněji myšlenka diferenciace jednotlivých národů, každý národ se snažil zdůraznit svou jedinečnost a nechtěl se stát součástí velké bezejmenné masy.
Změny se promítaly i do společenských vztahů, tyto vztahy se stávaly svobodnějšími a tím umožňovaly každému jeho svobodnější, individuálnější projev. V literatuře se objevuje větší subjektivnost a individuálnost, která kromě toho, že zobrazuje těsnější vztah k realitě života, také předznamenává nástup romantismu v Čechách. Nejvýznamnějším a v podstatě jediným představitelem českého romantismu v této době se stal Karel Hynek Mácha.
Na literaturu samozřejmě také působil politický stav ve státě a velké události ve státech jiných. České obyvatelstvo zatěžoval Metternichův akční policejní režim a tím se vytvořily podmínky pro revoluční postoj. Ty byly ještě umocněny vlnou revolucí, která se přehnala Evropou, především pak francouzskou červencovou revolucí roku 1830 a také polským listopadovým povstáním z let 1830-1831, jehož účastníci utíkali českými zeměmi a navazovali tu různé kontakty. Důsledkem toho byly sympatie k Polákům a nechuť k feudálnímu carskému Rusku. Později se tento revoluční postoj ještě obohatil o romantický přístup a vznikl tzv. revoluční romantismus. Ten zasahuje především do čtyřicátých let 19.století a vyznačuje se zvýšenou aktivitou, snahou o změnu a ideou revolučního činu. V praxi se revoluční romantismus rozvinul až k revoluci roku 1848.
V literární tvorbě třicátých let se podíleli především spisovatelé , kteří se narodili těsně kolem roku 1800 neboli spisovatelé Jungmannova období. Byli to František Ladislav Čelakovský, František Turinský, Jan Kollár, Karel Simeon Macháček, Josef Krasoslav Chmelenský a další. Tato spisovatele doplňovala ještě mladší vrstva autorů do které jsou řazení např. Karel Hynek Mácha, Karel Jaromír Erben, Karel Sabina, Josef Kajetán Tyl a Jaroslav Langer.
Pro Františka Ladislava Čelakovského je důležité, že na počátku 19.století dochází ke zvýšenému zájmu o folklór a o lidovou tvorbu., tento zájem přišel o Čech ze zemí, které prošly tzv. osvícenstvím. Osvícenskou ideu, že lidová tvorba je hodnotná a zasluhuje povšimnutí, sbírání a napodobování přejali i naši sběratelé a napodobitelé lidové tvorby Čelakovský, Kollár, Šafařík, Erben, Kamarýt atd. Vznikla ohlasová poezie, která se vyznačuje tím, že napodobuje a oživuje poezii lidovou a využívá jejích charakteristických prvků."