"Největší z pierotů
Kožík František
Malý Jan Kašpar Deburau (pravým jménem Dvořák), po otci Čech, po matce Francouz, vyrůstá v prostředí komediantském jako nejmladší člen četné rodiny, jejíž hlavou je Jan Dvořák, vysloužilý voják, později artista a potulný komediant. Jan Dvořák vychová své děti jako artisty. Po dlouhých toulkách Evropou Dvořákova rodina zakotví v Paříži. Jan Kašpar, jenž prošel nejen vzdálenost mezi českým Kolínem a Paříží, ale i očistcem ústrků a ran pro svou neobratnost v chození po provaze, se konečně usazuje ve francouzské metropoli, která jej přijme chladně a nevšímavě, ale po letech jej zahrne slávou a nadšením. Jan Kašpar dospívá a zamiluje si Francii i její lid a hlavně jejího tehdy největšího hrdinu – Napoleona. V koutku jeho duše však trvá vzpomínka na rodné Čechy, po celý další život se ke svému češství hrdě hlásí. Absolvoval četná představení pod širým nebem, jednoho dne se mu však naskytne příležitost hrát na jevišti opravdového divadla, kde by měl zastat menší úlohu ve skákavé pantomimě. Kašpar zůstane v divadle „U provazolezců“ trvale, ale přes veškerou snahu přece ocenění nedojde, navíc jsou mu přidělovány vždy jen podřadné role. A tak se Kašpar, živořící za bídný plat a beznadějný svou nemohoucností, odhodlá k sebevraždě. Do Seiny se vrhá člověk rozervaný, nevěřící ani v lidi, ani ve své umění, syt života, který se až dosud choval k němu macešsky a krutě. Ale z řeky, zachráněn dvěma pobudy dobrého srdce, vychází Jan Kašpar Deburau, „největší z pierotů“, kterého si Paříž zamilovala a kterého nejpřednější z jejích slavných lidí zahrnovali svou přízní. Kašpar se znovu pouští v zápas se životem a tentokrát vítězí. Získává vše, co mu bylo dosud odpíráno; porozumění, obdiv, přátelé i lásku. Vzkřísí znovu italského pierota, kterého si obecenstvo pro jeho prostotu, lidskost a přirozenost brzo zamiluje. Svou výmluvnou mimikou okouzlí Debureau diváky a získává si jejich srdce. Skromný a nenáročný Kašpar není však šťasten zcela dokonale. Nevěra jeho ženy a později láska k Marii Duplessiově, slavné „Dámě s kameliemi“, která jej rovněž opustí, se dotkne krutě jeho citlivé a upřímné duše. Na vrcholu slávy počítá ke svým přátelům V. Huga, J. Janina, A. de Musette, G. Snadovou a jiné slavné představitele francouzského písemnictví, kteří plně ocenili jeho uměleckou hodnotu a jeho ryzí povahu. Diváci Kašpara zavrhují po menší roztržce, při níž slavný mim zraní utrhačného mladíka, který se posmívá Napoleonově památce. Deburau je zatčen a po návratu z vězení se snaží znovu oživit Pierota, avšak je starý a nemocný - v polovině představení dobrovolně opouští jeviště. Umírá poměrně mladý a poslední jeho myšlenky zabloudí v blouznění do rodných Čech, které miloval, ale už nikdy nespatřil. Na jeho hrobě je prostý nápis: „Zde leží ten, jenž řekl vše, ač nikdy nepromluvil“."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ