"Srpnová neděle
Hrubín František
Hrubínova Srpnová neděle měla premiéru v Národním divadle v dubnu roku 1958 a vzbudila nejen velkou pozornost, ale zároveň i různé protichůdné kritické ohlasy. Vytýkán jí byl především nedostatek dramatičnosti. Vstup lyrika Františka Hrubína mezi dramatiky tedy nebyl jednoduchý. Zásadní dramatický konflikt v Srpnové neděli skutečně chybí – dějovost příběhu je potlačena, hra je budována jako řada situací odehrávajících se jedné srpnové neděle na břehu rybníka kdesi na Třeboňsku. Z rozhovorů a drobných akcí se postupně vytvářejí portréty jednotlivých postav, Hrubín se tak v Srpnové neděli přiblížil dramatům Antona Pavloviče Čechova.
Děj samotný se dá popsat velmi stručně: Odehrává se během jednoho dne, od rána do půlnoci u jihočeského rybníka. Rámec tvoří letní slavnost na břehu rybníka. V srpnovém nedělním odpoledni zde vládne na první pohled pohoda a klid. K třeboňskému rybníku Hejtman přijíždějí rekreanti z Prahy. Postupně se v knize odkrývají příběhy postav. Poštmistra z Písečné, který s několika lidmi věší lampióny na večerní zábavu, sledují manželé Vachovi. Vachovi přišli o živnost, o velké cukrářství, a proto taky nesouhlasí s tehdejší dobou. Každý se baví o svém a spíše pomlouvají okolí. Paní Vachová žárlí na paní Mixovou, stále přitažlivou dámu. Pan Mixa stále pracuje a tak paní Mixovou těší, že se líbí ctitelům, v poslední době redaktorovi Morákovi. Paní Mixová je tu s neteří Zuzkou. Morák je zneuznaný básník, je skeptický a pociťuje na sobě velkou křivdu. Nakonec návštěvníci zase odjíždějí.
Vše podstatné se ale skrývá pod povrchem. Můžeme to vysledovat už ve vedení dialogů:
Vachová: Počkej! (Čte) Mezinárodní geofyzikální rok...Čím dnes ty lidi krmí!
Vach: Blbnou lidem mozky!
Mixová: Slyšíte, pane poštmistře?
Poštmistr: Víte, paní Mixová, že už jsem dostal ten kalendář?
Vach: Vy už v létě sháníte kalendář? Vy to ženete!
Poštmistr: Kalendář pro mezinárodní geofyzikální rok, pane Vachu. Tam byste se například dočetl, že teď v srpnu máme dny s mimořádnou meteorickou aktivitou...
Vach: Když jste tak chytrý, pane poštmistře, to byste nám mohl povědět, jestli jde ochočit šnek. Želva jo. Želvička. Za války jsme měli želvičku, viď Mery? Z Řecka. To je sem vozili Němci. Takhle nějakou žabičku, tu byste uměl ochočit, že jo?
Vachová: Poslouchejte! Gině Lollobrigidě se narodil chlapec, váží tři a půl kila!
Mixová: To ho tedy náš Péťa vzal o deset deka. Měl tři kila šedesát.
Ze žánrového označení Srpnové neděle se nejvíc nabízí lyrická tragikomedie. Nositelem dramatického napětí je především Morák. Zneuznaný básník, lyrik a redaktor, jehož umělecké kvality se ve hře neustále probírají, představuje od počátku hry jakýsi protipól k banalitě ostatního dění. Má značnou intelektuální převahu a chce si svou vnitřní svobodu uchovat za každou cenu. O to překvapivěji potom přichází závěr jeho příběhu, to když vyprovokován Mixovou náhle vychrlí:
„Konečně! Konečně jsem ti neutekl! Špehuješ?... Tak ti to řeknu, proč jsem přijel! Slávka je zase v tom... Slávka, bytná... V sobotu máme svatbu... Ne, to se ti nezdá, nesníš, bdíš... štípni se, nebo se dej oštípat tomu klukovi! Rok jsme si lhali...“
Charaktery všech postav se osvětlují postupně, právě z útržků situací a dialogů, nic konkrétního se o nich nedozvíme. Tak postupně zjišťujeme, že Mery Vachová je zahořklá žena, bývalá majitelka cukrárny, která útočí nejen na svého muže, ale i na ostatní venkovany či návštěvníky. Oproti tomu Vach je typický spokojený trouba, jeho tlachání není útočné, ale postrádá také jakoukoliv hloubku či velikost.
Na hře Srpnová neděle je cenné především Hrubínovo nadání porozumět nejhlubším zákoutím lidské duše a navenek téměř neznatelnými prostředky vystihnout atmosféru okamžiku."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ