"Tvář
Halas František
Básnické dílo Františka Halase tvoří jeden z vrcholů české poezie třicátých a čtyřicátých let. Patří k dílům nejsložitějším, zrcadlí se v něm totiž jak chaotičnost světa po první světové válce, tak básníkovy rozpory nejosobnější. Halasovo dílo se v celé své šíři víceméně soustřeďuje k relativně úzkému stabilnímu tematickému okruhu – smrt, láska, dětství, ani ve sbírce Tvář tomu není jinak.
Definitivní vydání sbírky Tvář (1940) zahrnuje několik souborů Halasových veršů vydaných již dříve. I v Tváři přetrvávají základní motivy dřívějších sbírek: dětství, láska, poezie a smrt, avšak tyto motivy jsou více zintimňovány a nabývají výrazného citového nádechu. Z deziluze a skepse, které byly v předcházejících sbírkách silně demonstrovány zbývá jen jemná melancholie a smutek. I ve veršové struktuře dochází ke změně, přerývavý a rytmicky nepravidelný verš je nahrazen veršem tíhnoucím k melodii a písňovosti. V jeho prvotině Sépii převládala nedůvěra k erotice, nyní mají erotické motivy ráz zpovědi z milostných prožitků. Přesto však v této vysloveně milostné lyrice opět nabývá vrchu smutek, pouze občas se objeví smyslové či citové okouzlení. Častěji nalezneme bolestnou a zraňující lásku, kdy básník hledá příčiny bolesti jak vlastní, tak i toho druhého. Milostný motiv je opět velmi často spojen se smrtí, smrt se prolíná do života, je zkoumána a objevuje se i jako motiv návratu ke krásným chvílím před vlastním narozením: Až do tmy vrátím se jak před zrozením / do modré nahoty žil svlečený / v žehrání slávu návratu já neproměním / a tolika tich hlučení // zalehne tato slova mladá / jimiž jsem říci chtěl a neuměl / jak mrtvá matka do krve se vkrádá / matka na niž já skoro zapomněl. Už zde je patrný motiv nebojácnosti, ztraceného strachu a usmíření, tento motiv pak vrcholí v nejsilnější básni sbírky, Hřbitov. Patrný je tento motiv i v básni Ohně: Ne ty se nebojíš a dávno víš / že noc je vláhou smyslů tvých / a poznáním chlad hrobu zteplal již. Od tohoto překonání strachu je pak už jen krůček k překonání smrti a Halas v skrytém paralelismu básně Strom oslavuje životodárné síly: Roste strom a tajemství svá střeží / zpívá a klame šuměním / a dole v tichu za spletenou mřeží to syká mučením // pramenů živých které prostupují / vše co dávno žádá si jen klid / a síly země prudce roztavují / slovo smrt a slovo žít.
Hlavní rozpor sbírky je u motivu poezie, slova.Tento motiv je velmi bohatý a je rozvíjen až k vzájemné protikladnosti. Jednou je zobrazen milostí slov, které mají přinést vykoupení, poezie je sice skromnou, ale zároveň může pomoci přenést přes bolest. Podruhé nalezneme nedůvěru ke slovům, nad ně je položeno mlčení a porozumění. Za tímto a dalšími protiklady, které se ve sbírce nalézají se skrývá vědomí rozporu mezi básníkovým „tichým slovem“ a „velkým děním“. Také z tohoto vyplývá Halasův tragický pocit, který se tak často odráží v jeho poezii."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ