"Torzo naděje
Halas František
Básnické dílo Františka Halase tvoří jeden z vrcholů české poezie třicátých a čtyřicátých let. Patří k dílům nejsložitějším; zrcadlí se v něm jak chaotičnost světa po první světové válce, tak básníkovy rozpory nejosobnější a konečně i tragika národní. Sbírka Torzo naděje (1938) je z větší částí reakcí na nelehkou soudobou národní situaci, ve které Halas vidí skutečnou tragédii českého národa.
Sbírka v řadě věcí navazuje na předchozí Halasovu tvorbu. Objevuje se zde opět básnická monumentalizace skutečnosti, nejednou vyjádřená formou litanií. Jedním z hlavních motivů navíc zůstává smrt. Objevujeme ji v Panychidě za F. X. Šaldu, v podobě marných obětí v básni Dušičky 1938 a v Mrtvém od Zborova. Jedním z hlavních Halasových básnických prostředků je hyperbola: Zavalen jsi věnci a zasypán kvítím / slyším tvůj nářek pod tou nádherou / Ztichni Zborov jiný duní čepobitím / tam chudí vlast pro sebe zaberou. Hyperbola pomáhá básníkovi dosáhnout osobité patetičnosti. Stupňuje totiž tragičnost situace, množí hrůzy až do přeludných vidin a především se stává prostředkem monumetalizace národní tragédie, která se vine celou sbírkou:
Pole naše křičí Zrada
Lesy naše hučí Hanba
Řeky naše šumí Zrada
Hory naše bouří Hanba
V Torzu naděje Halas vědomě využívá zvukové stránky jazyka pro zvýraznění tragiky celé situace. Existuje zde napětí mezi monumentalizující velebnou monotónií: Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon / Čí ruce ho rozhoupaly / Francie sladká hrdý Albion / a my jsme je milovali / a nelibozvučným zdrsněním verše: Za vraty našich řek / zní tvrdá kopyta / za vraty našich řek / kopyty rozryta / je zem. Všechny složky Halasovy poezie spočívají v jeho tragickém vidění, z něhož se pak jako z uzlu rozbíhají dále. A stává-li se přese vše v Torzu naděje z "básníka smrti" básník naděje a volí-li dokonce k těmto nadějným zpěvům obrazy vyrůstající z tradic českého lidu (Svatováclavský chorál, úryvky z Nerudových Zpěvů pátečních), není to proto, že by se odtrhl od dosavadních zdrojů své tvorby (smrt, nicota…), ale naopak z toho důvodu, že díky nim objevil základní a prosté životní síly, s jejichž pomocí je schopen čelit tragičnu v sobě samém i tragédii národní:
Nic není ženě po nicotě
nic není ženě do zmaru
přejede dlaní po životě
Zas bude všecko po staru
V táboře utečenců
narodil se synek
v táboře utečenců
vlaje prapor z plínek
zástava věčná trpícího lidu
ať vlaje dál a přes tu bídu
Halas se touto sbírkou stává opravdu národním básníkem. Burcující verše Torza naděje svou hloubkou a plností prožitku národního osudu ukazují, že tento osud není básníkovi jen pouhou epizodou, ale situací, jež má tíživé následky pro život celého národa."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ