"Naše paní Božena Němcová
Halas František
Básnické dílo Františka Halase tvoří jeden z vrcholů české poezie třicátých a čtyřicátých let. Patří k dílům nejsložitějším, zrcadlí se v něm totiž jak chaotičnost světa po první světové válce, tak básníkovy rozpory nejosobnější a konečně i tragika národní. Sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) vychází za druhé světové války, kdy se Halasova poezie dělí na legální a nelegální. V legální, kam patří i tato sbírka, se básník soustřeďuje především na národní tradice, na český jazyk jako jazyk mateřský.
Sbírka byla inspirována příležitostí 120. výročí spisovatelčina narození, ale její význam je nepoměrně hlubší. Halas se soustřeďuje na život básnířky a na její úlohu tvůrkyně mateřštiny. Tragičnost jejího života, vyvažovaná a vykupovaná tvorbou, se stává pro básníka hlavním tématem. Tato tragičnost je povýšena až do roviny básnického mýtu, v němž oslava slavné spisovatelky nezastírá tragiku jejího života a naopak. Božena Němcová zde vyrůstá v symbol českého jazyka a její strastiplný život jako by znázorňoval současné utrpení národa. Vzájemné prolínání tragična a oslavných hyperbol tak ústí v mýtus spisovatelky, utěšitelky a ochránkyně, v básnický útvar, který nemá daleko ke klasickému chorálu o národním světci:
Paní
nejchudších slov střelku stočila jste směrem
cesty nejspásnější hrdě se jí berem
Paní
pláč Koruny české srdce nám tak svírá
kde by byla bez Vás paní naše víra
Paní
matko naší velikosti chraňte lid a země klín
až po srdce rozevřený řezem císařským
Napětí oslavné a tragické linie skladby vytváří také půdorys pro prolínání rozmanitých básnických žánrů v jednotlivých zpěvech, z nichž ani jeden není zcela shodný s druhým. Nikde jinde zatím Halas nerozvinul takové množství tvarových možností. Řadí zde vedle sebe například klasickou formu litanie (Chvála naší Paní) a její nové pojetí, které je zvláštní směsicí vznešené litanie a hovorového stylu (Naše Paní bojuje s drakem), moderní baladu s tématem milostné tragédie (Žena a muž), píseň (Podobizna naší Paní) a dochází až k stylizaci veršů pro děti s pohádkovými motivy (První slova naší Paní, Sedí smutná Paní) nebo s kreací dětských říkadel s výraznou eufonickou hrou (U hrobu naší Paní). Pestrost různých veršovaných útvarů je však sevřena silným kompozičním úsilím a úsilím jazykovým. Halas zde totiž, podobně jako v básnické próze Já se tam vrátím, opět obnovuje básnický jazyk prostřednictvím dětského vidění a soustavné práce se zvukovou stránkou jazyka. Poezie se sbližuje s dětským zrakem, s jeho fantaziií a silnou metaforickou schopností. Vždyť co jiného je Babička než nalezení útočiště v těžkých chvílích v krajině dětsví. Toto intenzivní jazykové a kompoziční úsilí, vytvářející určitou jednotu v rozmanitosti, dodává veršům Naší paní Boženy Němcové klasickou vyváženost a řadí ji k nejvýznamějším monotematickým Halasovým skladbám."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ