"Halas František (1901 – 1949)

Narodil se v Brně. Prožil těžké dětství v chudém prostředí brněnského předměstí, žil pouze s otcem. Kvůli chudobě neměl možnost studovat. Proto se vyučil knihkupcem a pracoval jako příručí. První básně mu vyšly v Rovnosti a v satirickém Sršatci. Stal se spoluzakladatelem brněnské větve Devětsilu, a přes práci v časopise Pásmo získal v roce 1926 místo v pražském nakladatelství Orbis. Jeho vrozené nadání, inteligence a ctižádost ho přivedly mezi špičku naší básnické skupiny. V květnu 1945 byl zvolen předsedou Syndikátu českých spisovatelů a byl poslancem národního shromáždění. V těžké kulturní atmosféře po roce 1948 bylo jeho dílo znehodnoceno tendenčními ideologickými polemikami. Ve své tvorbě inklinoval k existencialismu a k motivům smrti.
Sépie – první básnická sbírka, kterou se sice přihlásil k devětsilu, a tím také k poetismu, ale místo opojení ze života převažuje smutek, motivy smrti, noci
Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec – Zesiluje tragický životní pocit, převažuje úsporný výraz, přerývavý verš, smutek, zánik, tma, smrt, abstrakce.
Staré ženy – postihuje krutost a bolestnost stárnutí, skladba vyniká svou vnitřní bohatostí a dramatičností. Na tuto skladbu polemicky navazoval S.K.Neumann básní Staří dělníci
Dokořán – motivy zbraní, odboje,uzavírá jeho první básnické období.
Torzo naděje – je složena z 11 básní, které velmi přesvědčivě reagují na období mobilizace a mnichovské zrady.
Já se tam vrátím – básnická próza vynikající zpěvností a melodičností. Jedná se o lyrickou oslavu vysočiny
Naše paní Božena Němcová – monotematická sbírka, která oslavuje B.Němcovou a básnické poslání
Ladění – drobná lyrika s dětskými motivy, říkadly a hádankami. Halas tak reaguje na narození svého syna
V řadě, A co? – sbírky ze závěru života, příležitostné básně"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ