"Stříbrný vítr
Šrámek Fráňa
Proslulé dílo Fráni Šrámka Stříbrný vítr vypráví příběh mladíka Jeníka Ratkina. Tento jemný, citlivý chlapec vyrůstal v Mírově, typickém českém menším městě, často utíkal do přírody, toulal se a snil. Doma ho ovlivňovala tvrdá výchova autoritativního otce, soudce a vážené osoby městečka. Syna držel zkrátka a pevnou rukou, často ho bil kvůli maličkostem. Za příklad černé ovce rodiny a podezřelé existence dávají doma rodiče Jeníkovi strýce – dobrodruha a tuláka, který spáchal sebevraždu a stal se tak ostudou rodu Ratkinů. I chlapec samotný cítí, že v něm „proudí ratkinovská krev“, ačkoliv je navenek spíše tichý a plachý, nenávidí bezpráví, uvnitř se bouří a revoltuje. Největší Jeníkův kamarád je ale utlačovaný otloukánek Malkus, který byl terčem posměchu spolužáků i učitelů. Ratkin se jako obvykle zastává slabšího a pomáhá mu po všech stránkách. Po prázdninách odjíždí Jeník do Prahy studovat gymnázium. Otevírá se před ním rázem zcela nový svět. Ve škole naráží na zkostnatělý systém, pedantské učitele, velké nároky a dril, a především naprostý nezájem o žáky jako osobnosti. Jediným, kdo z řad učitelů výrazně vybočuje, je mladý profesor Ramler, který má pro chlapce pochopení a snaží se jim pomáhat i s citovými problémy. Jeník se kamarádí spíše s darebáky, drsnými kluky a pochybnými existencemi, což mu ve škole přináší další a další problémy. Sám se při různých frajerských dobrodružstvích necítí příliš dobře, vrcholem je hromadná návštěva nevěstince a první sexuální zážitek. Málem spadne do pasti razie, kterou na kluky udělá vedení školy. Jeníkův kamarád Zach byl vyslýchán, neboť byl spatřen právě při návštěvě pochybného podniku. Spřízněný profesor Ramler však Jeníka včas varoval, a tak zachránil jeho další studium, Zach byl vyloučen. Šrámek očima Ratkina kritizuje nejen poměry v rakousko-uherském školství, ale také nedostatky církve, která namísto hledání Boha z pozice síly tyranizovala mladé kluky, pan katecheta spílal a hrozil nebezpečím hříchu a následných pekelných muk. Jeník dokonce vlivem takovýchto kázání chvíli uvažuje o sebevraždě. Návraty domů pro Jeníka znamenají příjezd do zcela jiného světa, poklidného, plného přírody a slunce. Slunce a rozpuk přírody si žádají lásku. Doma měl Jan svou ještě dětskou lásku Lidku, byl to vztah platonický a velmi jemný. Po cestě vlakem se seznamuje jednoho dne se zajímavou svobodomyslnou dívkou Annou, „Aničku posedlou“. Jeníkovi se zdá, že konečně nalezl dívku hodnou obdivu. Po krátkém a intenzivním milostném vzplanutí však ze vztahu bohužel sešlo. Zdrcený Jeník se rozhodl vše vyřešit skokem ze skály. Zastavuje se a medituje na jejím okraji nad životem. Nakonec však do propasti hodí jen symbolicky větvičku.
"Spi tam, Jene Ratkine včerejší a pošetilý. Ty, který jsi toužil po štěstí a po bolesti - a přece jsi chtěl jenom štěstí. Ty, který jsi volal krásu - a před krásou jsi zastřel oči. Ty, který jsi volal život - a při první jeho písni potrhal jsi struny. Ty, který jsi myslil, že přijde brzy hodina, že staneš a najíš se dosyta! Blouznivý, nezkušený plavčíku v lodním koši, volající: Země, země! - brzy ti zamrzl tento výkřik na rtech. A přece teď, kdy kotvy opět vytaženy, zní zase jen ona píseň: Život! Život! - Jeho slávě se pokloňme, jeho chválu zpívejme!“
Celou knihou se nese symbol stříbrného větru. Jeho „volání“ je znamením touhy, touhy typické pro dospívání, touhy po čemsi neurčitém, vášnivém, opravdickém. Dospělí lidé, kteří rezignovali na romantické sny a žijí praktickým racionálním životem, už většinou „volání stříbrného větru“ neslyší.
Román Stříbrný vítr můžeme zařadit do proudu lyrizované prózy ovlivněné impresionismem. Více než o epickou dějovou linii jde o zachycení atmosféry, nálad a lyrických ponorů do hloubi duše.
Velmi známé a oblíbené je filmové zpracování tohoto románu, film Vladimíra Kršky z roku 1954 s Eduardem Cupákem jako Jeníkem Ratkinem, Radovanem Lukavským jako strýcem Jiřím a Vladimírem Rážem jako chápavým profesorem Ramlerem.
Román Stříbrný vítr stojí zřejmě nejblíže autorovým lyrickým milostným sbírkám (např. Splav) a křehkým dramatům, jejichž základním tématem je mládí (Léto, Měsíc nad řekou). Šrámkova tvorba se zde postupně plně soustřeďuje k tomu, co je v lidském životě nejméně zasaženo deformujícím tlakem společnosti: k intenzivnímu milostnému prožitku, ke vztahu člověka k přírodě a především k mládí, vnímajícímu svět otevřenými a dychtivými smysly, citem nezkaženým předsudky a konvencemi, k mládí často zraňovanému, ale nepřizpůsobivému a nepodplatitelnému."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ