"Léto
Šrámek Fráňa
Hra o třech dějstvích Léto měla premiéru v roce 1915 a patří k základním dramatům českého impresionismu.
Osoby: Tomáš Perout, „obyčejný“ novinář, tráví se ženou dovolenou ve svém rodném kraji. Už zpohodlněl a rád na chvíli odjede z města a jeho hektičnosti.
Jeho manželka Valka Peroutová je rafinovaná intelektuálka, zhýčkaná a flirtující, která lehkomyslností zahání znuděnost životem. Peroutová je jedním ze zástupců „zkaženého“ světa města, který ve hře stojí jako opozice k čistému světu vesnice.
Jan Skalník – hlavní hrdina, typicky šrámkovský typ, chlapec, který v sobě zosobňuje ideály a krásu mládí i citový zmatek dospívání, je vášnivý, prostý, naivní i důvěřivý
Chvojka – „básník“, nepříliš talentovaný umělec, milenec Valky, staví se do pózy umělce, dekadenta a světáka, vše na něm je nepřirozené a vyumělkované
Stáza – hodné venkovské děvče, které miluje Jana Skalníka
farář Hora – moudrý a harmonický člověk, vychovatel Jeníka
1. dějství
Peroutová na letním bytě „pracuje“ – píše jakousi novelu, vše ji nudí, ujídá u toho čokoládu. Perout si pobyt ve svém rodném kraji užívá, právě se vrací z ryb. Valču vesnice i příroda nezajímají, radši by se vrátila do světa města, svých ctitelů a rubrik z módních časopisů. Na návštěvu přichází Jan Skalník, který je Peroutovým vzdáleným příbuzným. Pokorně jim nese ukázat své básničky. Jeníkova návštěva zcela vykolejí Peroutovic služebnou Stázu, která Jeníka už dávno tajně miluje. Jeník má však oči jen pro Valču a její zjevnou erotičnost. Idealizuje si ji, má ji za cizí nádhernou kněžnu, chce být jejím rytířem a natrhat jí lekníny – vodní růže. Oproti tomuto vzplanutí stojí Stáza. Byli kamarádi z dětství, Jeník, který má oči jen pro Valču, si dívčiných citů nevšímá. Valču baví pohrávat si s troubou manželem i mladým kolouškem Jeníkem. Do toho přijíždí její pražský milenec básník Chvojka.Jeník velmi žárlí.
2. dějství
Odehrává se ve farské zahradě. Jeník na faře vyrůstá. Tam hospodaří moudrý starý farář Hora se svou posluhovačkou Růženkou. Oba si všímají změny, která se s chlapcem od příjezdu Peroutových udála, mají o něj strach, neboť „Je to Jana Skalníka syn, lehkomyslná krev“ A skutečně – Jeník se málem utopil při trhání vodních růží. Na faru přicházejí procházkou Peroutovi a Chvojka. Jeník coby statečný rytíř se pokusí o slovní souboj s pozérem Chvojkou, ale neuspěje. Chvojka Valču přemlouvá k návratu do Prahy. Peroutová je znuděná už i svým milencem Chvojkou. Jediné, co jí trochu baví, je jeho soupeření se Skalníkem. Líbí se jí idealismus a odvaha jeho mládí, ale trpce a teskně si uvědomí, že její vlastní už je nenávratně pryč. „Léto budiž pochváleno...“ povzdychne si.
3. dějství
Farář Hora se musí vyrovnat s tím, že Jeník už dospěl, že už to není malé dítě a nyní přichází jeho těžké období. Má obavy z jeho okouzlení Valčou. Na faru přichází zdrcený Perout. Přišel prý o lásku své ženy. Nejprve ho napadl právě „nevylítaný orel“ Jan, ale Valča odjela do Prahy s Chvojkou. Když se to dozví Jeník, je nejdříve velmi smutný, ale pomůže mu to uvědomit si bláhovost svého nedávného počínání a vrací se tam, kam patří – mezi mladou společnost a k Stáze. Vyznají si lásku a odcházejí spolu ruku v ruce...
V této hře Fráni Śrámka jsou veškeré znaky impresionismu. Erotično vyvěrá z lyrismu, napjatá atmosféra jitří erotické touhy, smyslnost je ale jen napovězena, dialogy jsou plny skrytých významů, náznaků a obrazů. Těžiště dramatického děje se přesouvá do nitra postav. Dynamika pudových a citových reakcí je vnitřní.
Velký důraz klade autor na scénické poznámky, které jsou velmi rozsáhlé a podrobně popisné – např: „Peroutová hledí na něho s chtivou účastí, záhadně se usmívajíc“. Charaktery postav jsou rozkolísané přílivem a odlivem vznětlivosti. Děj Šrámkovy hry neobsahuje žádné prudké dramatické změny. Ústředním motivem hry je „intenzita života v lásce“. Celkově Šrámek odkazuje ke kladným životním hodnotám – k smyslovému, přírodnímu, pudovému prožívání a k mládí."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ