"Erich Köstner: Luisa a Lotka
Jako každým rokem i letos jela Luisa na tábor. Zde se seznámila s několika děvčaty. Druhý den měli přijít ještě další děvčata. Všichni netrpělivě čekali na své kamarádky. Mezi novými kamarádkami přijela i Lotka, která byla na vlas stejná Luise. Když se tyto dívky seznámily, zjistily, že se narodily ve stejný den i měsíc. Poznaly, že jsou dvojčata. Jen s tím rozdílem, že Luisa bydlela s tatínkem ve Vídni a Lotka s maminkou ve Frankfurtu. V blízkém městečku se nechaly vyfotit. Před odjezdem si vyměnily úlohy. Luisa jela do Frankfurtu a Lotka do Vídně. Lotka byla zvyklá vařit a taky se dobře učila, proto z ní měl tatínek radost. Luisa měla horší prospěch než Lotka a proto se její třídní učitelka divila, že se Lotka tak zhoršila. Mamince se taky zdálo, že se s Lotkou něco děje. Nádobí jí padalo z rukou, oběd připálila.
Jednou když v redakci hledala vhodnou fotku na titulní stránku časopisu, našla mezi spoustou fotek, fotku dvou děvčat, která si byla navlas podobná. Zjistila, že jedna z nich musí být Lotka a pochopila, co se asi odehrálo a co je příčinou špatného prospěchu ve škole. Pro příchodu domů zavolala na Luisu jejím pravým jménem a ta jí řekla pravdu. Obě volali hned do Vídně a dozvěděli se, že Lotka vážně onemocněla. Na druhý den jeli do Vídně. Po příjezdu maminky se brzy uzdravila. Maminka zůstala už ve Vídni natrvalo. Příští den šli přihlásit Lotku do školy. Když se obě objevily před ředitelem nevěděl která je která a už vůbec která vlastně chodila do školy. Když jeli okolo novinového stánku, tatínek zastavil a šel koupit časopis na jehož titulní straně byly vyfoceny. Obě byli překvapené a sami nevěděli která je která. Tatínek se jen usmál a řekl: „ Tak nevím jak vás poznáme s maminkou, když se sami nemůžete poznat.“