"- Autor eposu o Gilgamešovi není znám, ale poprvé byl zaznamenán klínovým písmem kolem r. 1200 př.n.l.
- Nejspíše psáno více lidmi v delším časovém horizontu
- Vypravěč se v díle vůbec neukazuje a do díla nezasahuje (nespíše jich bylo také více)
- Příběh je vyprávěn v er-formě (monolog ve 3. osobě)
- je vševědoucí, staví se do role nezaujatého pozorovatele (popisuje, nezasahuje do děje, má odstup vůči příběhu a prožitkům postav)
- chronologická kompozice – dodržuje důsledně časovou posloupnost až na 12 tabulku
3) Charakteristika postav
- Gilgameš – sumerský král, polobůh, je tak i popisován – skoro dokonalý (vysoký, statný, odvážný, jako bohové = 1/3 člověk + 2/3 Bůh), krásný, silný válečník, který miluje bohy, vysoce postavený muž nesoucí hrdinské činy (chrabrost, nezlomnost, ale přitom vstřícnost, chytrost), panoval přísně až tyransky, ale přitom moudře
- Enkidu – stvořen jako člověk se zvířecímu rysy, inteligentní, co měl poučit Gilgameše o tom, že není neporazitelný/ nebo ho zabít (nakonec nejlepší přátelé – stejné síly a vlastnosti), stvořen z hlíny bohyní Aruru, buď nejlepší přítel nebo sluha, silný
- Chumbaba/ Churava – nestvůra, co tyranizuje všechny v okolí cedrového lesa (ten vykácí Enkidů + Gilgameš) a jeho zabijí s pomocí Bohů – byl lidmi nepřemožitelný, obr
- Ištar – bohyně, pyšná, pomstychtivá, zničila všechny své manželi (Gilgameš ji odmítl)
4) Analyzovat čas a prostor
- Čas za vlády Gilgameše (dle zdrojů vládl 126 let, ale dle historiků asi 50let)
- Nejstarší dílo světové literatury – Starobabylónská literatura (2000 – 3000 př.nl. přelom)
- Město Uruk a jeho okolí – step, kde žijí divoká zvířata
- Místo Mezopotámie – Sumerská říše a Malá Asie (můžeme přibližně určit, co by mohl být cedrový les, mrtvé vody = středozemní moře)
- Poté území, kde žijí Bohové + cesta k nim, kterou by člověk nikdy nezvládl (ale Gilgameš je z části Bůh) – údolí tmy
- Speciální míry času a prostoru – dvojkrok, pěšky dny cesty (Cedrový les 40 dní cesty, Gilgameš i Enkidu to ujdou za 3 dny, atd.) i různé míry
5) Jazykové prostředky a jejich funkce v textu
- Psáno klínovým písmem (obrázkové písmo, jako hieroglify) vyrývané do mokrých hliněných destiček
- Originální jazyky pochází z období antických civilizací – mrtvý jazyk
- Velice těžké rozluštit, jen díky klínovému písmu (neznali jsme žádné znaky, jen z podobnosti znaků se skutečnými věcmi)
- V překladu archaismy, hovorové výrazy, knižní jazyk – žánr vysokého stylu
- Plno přímé řeči – rozhovory tvoří značnou část příběhu
- Pokud přeloženo do veršů jako původní epos – kontrasty, inverze, sloveso na konci (obrácený slovosled), opakující se kusy veršů – anafora, epifora, přirovnání, symbolika, epiteton = ozdobný přívlastek ve verších
- Překlad Zamarovský: Kniha je psaná spisovným jazykem, občas se zde vyskytují knižní výrazy a také slovosled je poměrně neobvyklý, jako by se snažil přiblížit čtenáři dobu děje a dodal hrdinským a božím vyřknutím na síle. Častým prvkem textu se stala přirovnání a množství Asyrských jmen."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ