"Nana
Zola Emile
Když v roce 1880 poprvé vyšel román Emila Zoly Nana, strhnul se, podobně jako při vydání i dalších děl tohoto autora, obrovský poprask. Prudérní společnosti vadilo líčení mravního úpadku, pokleslosti morálky i věrné zobrazení života spodiny. Román Nana je jednou částí mohutného Zolova cyklu „Rougon-Macquartové". Je to přírodopisná a sociální historie rodiny za druhého císařství, která připomíná Balzakovu Lidskou komedii. V pozadí individuálních osudů je u Zoly zobrazena i rozrůstající se krize soudobého sociálního řádu, od něhož se spisovatel stále více odvrací.
Děj Nany volně navazuje na Zabijáka. Příběh nejslavnější kurtizány ve světové literatuře se odehrává v letech 1852-1870. Nana je dcerou Gervaisy Macquartové, provdané Coupeauové. Prostředí, ve kterém trávila své dětství, můžeme nejtrefněji vyjádřit pojmem nefunkční rodina. Otec i matka se více než dítěti věnovali alkoholu, malá Nana trávila čas potulováním se po ulicích, kam utíkala před pravidelným bitím. Začala se učit na květinářku, ale dostala se tak akorát do rukou starším životem naučeným dělnicím. Brzy zjistila, že má jednu velkou devizu, totiž krásný vzhled, a rychle se s tím naučila zacházet. V patnácti letech odešla z domova a začala se živit jako prostitutka. Podařilo se jí dokonce dostat se na divadelní prkna. Uvádí se totiž nová hra Zlatovlasá Venuše. A oslňující titulní postavu ztvární právě Nana. Bohatí mecenáši v lóžích se do této krásky okamžitě zamilují. Hrát sice neuměla, ale sex-appealem a dokonalým tělem roli získala. „Slyšel jsem,“ začal znovu, chtěje stůj co stůj s něčím přijít, „že Nana má rozkošný hlas.“„Ta?“ divil se ředitel, krče rameny. „Ta zpívá asi jako panty ve dveřích!“
Mladý muž honem dodal:„Ale je skvělá herečka!“„Herečka?… Nana je učiněné dřevo. Neví co s nohama a rukama.“Faloise lehce zrůžověl. Už nevěděl, co si má myslit. Koktal:
„Za nic na světě bych nechtěl přijít o dnešní premiéru. Viděl jsem, že vaše divadlo…“
„Řekněte můj bordel,“ znovu ho přerušil Bordenave s chladnou zatvrzelostí člověka, který ví, co říká.
Úspěšné představení jí otevírá dveře do ložnic nejbohatších a nejvlivnějších mužů Paříže. Užívá si jejich přízně a skvostných darů a pokud se stane, že jí dojdou peníze, nechá si za sex zaplatit. Muži byla milovaná, ženami nenáviděná. Jedinou oporou jí byla věrná služka Zoe. Přestože Nana byla velmi mladá a měla téměř dětský roztomilý obličej, ve skutečnosti už byla matkou. O jejího malého synka Ludvíčka, jehož otcem byl jeden z prvních Naniných zákazníků, se starala její teta paní Leratová. „Když se Nana posledně vrátila z návštěvy svého dítěte, přepadl ji záchvat mateřské lásky a byla celá zoufalá, že nemůže uskutečnit svůj starý sen, který se stal její utkvělou myšlenkou, totiž vyplatit kojnou a dítě dát k tetě Leratové; tam za ním bude moci jezdit, kdy se jí zlíbí.”
K mužům se Nana chová velmi cynicky. Umí to s nimi, naláká je, namlsá se jejich lichotek, vyzíská z jejich majetku co možná nejvíc, nechá je plnit její rozmary a nakonec je pošle k vodě. Mezi jejími oběťmi byl například podnikatel Steiner, majitel dostihů Vandeuvrese a další. Jako by kolem Nany chodila také smrt, nejeden muž skončil špatně, zbankrotovali, spáchali sebevraždu z nešťastné lásky atd. Zdá se, že neexistuje muž, který by naopak dokázal zamotat hlavu Naně. Přesto se to povedlo paradoxně chudému herci Fontanovi, do nějž se Nana zamiluje. Žijí spolu na hromádce, nakonec ji však začne bít, a tak od něj Nana musí uprchnout a opět se vrhá do prostopášného života. Tentokrát je však tehdejší vysoká úroveň tatam. Fontan ji obral o všechny peníze a Nana se nyní musí nabízet na ulici jako obyčejná štětka. Není jí cizí ani milování se ženami, do čehož ji zasvětí přítelkyně Sametka. V Naniném životě šlo všechno jako na horské dráze, z nejhorší bídy se zase dostala do blahobytu poté, co se rozhodla požádat o odpuštění a pomoc dávného milence hraběte Muffata. Poté co její syn Ludvíček umírá na neštovice, rozprodává Nana majetek a odjíždí do daleké ciziny. Společnost řeší spekulace o tom, kam, ale po několika měsících už jsou tu nové hvězdy a drby a Nana je náhle téměř zapomenuta. Vrací se zpět do Paříže. Propukly však u ní také neštovice, kterými se od dítěte nakazila. Umírá osamocena a ukrytá v hotelovém pokoji.
„Načervenalá strupovina běžela od jedné tváře k ústům a povytáhla jejich koutek v strašlivý škleb. Jen vlasy, krásné vlasy zachovaly svou sluneční zář a oblévaly zlatými proudy tu hroznou a groteskní masku nicoty. Venuše se rozkládala. Jako by jí byl do tváře vstoupil jedovatý virus, jejž sebrala ve stokách a na pohozených mršinách, ten ferment, jímž sama otravovala kdekoho, a proměnil obličej v hromadu hnisu.”
Zola chtěl co nejdůkladněji prozkoumat materiály a sociální okolnosti jeho doby, chtěl přenést do literatury současnou vědeckou představu o zákonitostech v evoluci a nauce o dědičnosti, ale i využít pozitivních společenských teorií. Naturalismus měl vždy ambice dokázat biologickou a sociální determinaci jedince. To se Zolovi podařilo i v tomto románu. Nanu, její charakter a vývoj, předurčilo rodinné nevyrovnané prostředí i špatná společenská situace, kdy běžný člověk vydělával zoufale málo a šlapání chodníku se tudíž stalo jasnou alternativou k tvrdé lopotě za nízkou mzdu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ