1.	Narození a rodiče

2.

Smrt otce

3.	Druhý sňatek matky

4.	Příchod otčíma do rodiny

5.	Plnoletost, útěk z domova

6.	Vydání díla Salon 1845 a Salon 1846

7.	Baudelaire a revoluční rok 1848

8.	Sebevražda přítele Gerarda de Narvala

9.	Objevení Edgara Allana Poea a obdiv k němu

10.	Vydání sbírky Květy zla

10.1.

Obžaloba Baudelaira z ohrožení veřejných mravů

11.	Tvůrčí úspěchy roku 1857

12.	Finanční potíže

13.	Vydání Malých básní v próze

14.

V Belgii

15.	Paříž a zpátky do Belgie

16.

Smrt

"Charles Baudelaire se řadí k nejnadanějším spisovatelům a znalcům literatury a umění v 19. století, ale zřejmě i vůbec. Kdyby se však dělalo HOT ONE HUDRED mezi podivíny, určitě by se umístil někde na špici, ne-li v TOP TEN. Jeho život a dílo se citelně prolíná. Což mi umožňuje zamotati se na chvíli do jeho svízelného žití. Takže kdo byl Charles Pierre Baudelaire a jaký měl život?
Charles Baudelaire byl naivní snílek, dandy, blázen, narkoman, alkoholik a mizera. Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži matce Carolině Archimbaultové-Defaysové a Françoisovi Baudelairovi, věkový rozdíl mezi oběma manželi byl 34 let. Caroline nebyla ve svazku šťastná, ale dík dobrotě a poctivosti, nedávala nic najevo. Naopak Charles svého otce obdivoval. Dík němu si zamiloval umění a měl nostalgický vztah k otcovým obrazům iv dospělosti, přestože byl François malíř – diletant. „Můj otec byl špatný umělec, ale všecka ta veteš má morální hodnotu.“ Další, v čem Baudelaira otec ovlivnil, byla elegance, se kterou se Charles vždy oblékal, ač nebyl zrovna při penězích. Ovšem i přes obdiv k bělovlasému a vznešenému otci je daleko více fixován na svou matku, tato láska je z mnoha náhledů až patologická. A Baudelairovi vydrží celý život.
Když je Baudelairovi sedm, otec umírá, odkazuje mu v závěti slušné jmění a pro Charlese začíná nejšťastnější rok života. Je sám se svou láskou, která, ač nešťastná, patří celá jemu. „V mém životě bylo období, kdy jsem tě takřka vášnivě miloval; poslouchej a čti to bez bázně. Nikdy jsem se ti tak nesvěřil...Dlouhé procházky, něžnosti bez konce... Ach, byl to pro mne krásný čas mateřské něhy. Prosím tě za odpuštění, když říkám krásný o čase, který byl pro tebe bezpochyby špatný. Ale já žil ustavičně v tobě, patřilas jen mně. Byla jsi zároveň idol a kamarád.“
Štěstí netrvá dlouho. Roku 1828 si Caroline bere vojáka Aupicka, s kterým si Charles nikdy neporozumí. Stává se paní Aupickovou. Baudelairovi se hroutí celý svět. Jacques Aupick je ale velmi ctižádostivý a pracovitý muž, bohužel však pravý opak Baudelairova otce. Umění nechápe, vše bere z pragmatického hlediska. Dá se o něm říci, že je prototypem měšťáka, ovšem v tom náhledu, ve kterém slovo měšťák nevyznívá peiorativně. O Aupickových kvalitách svědčí, že z velitele praporu se dokázal vypracovat na generála, následně pak na diplomata. Jeho smrti lituje celá Francie rozhodně více než smrti Baudelairově. Navíc tento muž svou ženu Carolinu bezmezně miluje a ta na oplátku jeho. I když u Caroliny je ještě daleko větší životní láska. Láska k proradnému synovi. A jak asi musela být silná, když Charles poraněný matčinou zradou je schopen svou lásku vyjadřovat jen v urážkách a vydírání?
Po příchodu Aupicka do rodiny se Baudelairovi mění celý svět, nejen, že si s otčímem nerozumí, ale ten jakožto správný voják vyžaduje přesnost a disciplínu."