"Byla jsem ženou slavného muže
Neumannová Božena
Stanislav Kostka Neumann je jedním z nesmrtelných čítankových básníků naší literární historie, o jejichž životě se žáci dozvídali především neutrální, u Neumanna obzvláště ideologicky zabarvené floskule. Ale i oni byli jenom lidmi, prožívali své každodenní strasti a vyjímečná dobrodružství. Svědectví o této podobě známého básníka a jeho generačních druhů nám podávají memoáry jeho druhé ženy, Boženy Hodačové-Neumannové.
Vzpomínkovou knihu Byla jsem ženou slavného muže napsala Božena Neumannová v letech 1948 - 1951, tedy v době, kdy naprosto nebyly publikovatelné, neboť dobře nezapadaly do ideologického básníkova kultu. Snad právě to jí paradoxně umožnilo psát zcela bez zábran a ohledů.
Autorka nazývá S. K. Neumanna v knize „Bouřlivákem“. Poprvé se s ním setkala v Praze roku 1904, začlenila se do mladé anarchistické skupiny a stala se pravidelnou návštěvnicí slavných sezení ve vile na Olšanech, kde se u tehdejšího anarchisty a satanisty Neumanna a jeho ženy Kamily scházel výkvět pražské umělecké bohémy. Neumannová tak poprvé vstoupila do literatury vlastně jako její inspirátorka - jako dvaadvacetiletou krásku ji tehdy už proslavený autor Apostrof hrdých a vášnivých a hlasatel „Satanovy slávy mezi námi“ vášnivě opěvoval v Moderní revue jako příčinu a iniciátorku jeho životní obrody. Báseň „Apostrofa“ vyšla ještě v říjnu 1904, v listopadu se sblížili a odjíždějí jako utajení milenci do Vídně, kde živoří a potupně bojují o svou existenci. Pomáhají jim literární přátelé - Marie Majerová a jiní.
Svazek s Bouřlivákem opravdu nebyl jednoduchý. Věčně bez peněz, pokud se nějaké náhodou někde našly, hned se propily v jedné z vídeňských „knajp“, okolo spoustu kamarádíčků, kteří sami byli neustále v nouzi, ženy pochybné pověsti, ranní návraty.... To bylo na Boženu moc. Jenže stále ještě měla nasazené růžové brýle velké lásky, a tak překousla i nákazu pohlavní chorobou a parazity od nezodpovědného manžela.
Stali jsme se svědky, aspoň pro mne, odporného divadla. Bouřlivák bouřlivě mačkal za vraty kyprá ňadra Linzové a horlivě popisoval jejich milostnou krásu. „Jo, to je ta volná láska,“ řekl bolestínsky Linz. Zdálo se, že není nijak překvapen. A dodal: „V tomto případě se můžete, paní Boženo, poučit, že básník - si může dovolit víc než obyčejný švec, jako jsem já.“
Po necelém půlroce nejistého života ve Vídni se bouřlivák i s těhotnou Boženou přestěhuje do Řečkovic, kde bydlí její rodiče. Zde se také narodila Soňa, jejich dcera, pozdější herečka. Mladí manželé žili na úkor chudých rodičů, nakonec jim uvolnila byt teta Krista. Neumann s přáteli pracuje na číslech Anarchistické revue, opět přicházejí alkoholové večírky. Po mimořádně těžkém porodu se narodí krásná dceruška. Ležela jsem v malém těsném pokojíku a těžce jsem snášela špatný vzduch, plný výparů. Prosila jsem druha, aby mi otevřel okno, že je mi hrozně mdlo. „Tak pojdi.“ řekl. Nechtěla jsem svým uším věřit. Bylo to tak zdrcující slovo, že jsem si opravdu přála „pojít“. Vzpomněla jsem si, jak dovedl na mne, těhotnou ženu, vzít hůl, věděla jsem, že dovede být krutým, ale když mi řekl tohle, bylo to pro mne prostě strašné. Vzájemné spory se vyhrotily tím, že Bouřlivák beze slova zmizel. Po čtrnácti dnech se ale vrátil a Božena jej vzala na milost...Stanislav Boženu stále trápí - např. si s přáteli přímo před jejíma očima najmou prostitutky.
V roce 1907 se oba přestěhují do nedalekých Bílovic nad Svitavou. Z podivného svazku se Božena pokusí dvakrát o útěk - nejprve s mladým Těsnohlídkem, později s Ivanem Olbrachtem, vždy ale i tato nová vzplanutí končí tragicky, muži jsou stejní jako Bouřlivák, nic neberou vážně, Boženu pokořují, Těsnohlídek dokonce žádá její smrt, Božena nenávidí oba dva. Bouřlivák se stále častěji než vlastnímu dítěti věnuje svému akváriu a teráriu, tahá domů myši, hady, ještěrky. Později Božena znovu otěhotněla, jenže rodina žila ve stavu absolutní nouze, nemohli si dovolit další dítě, šla na potrat, který ale do konce svého života považovala za vraždu. Po nebezpečném zákroku ležela dlouho na lůžku, v té době přijela za Bouřlivákem na celé prázdniny krásná Marie Majerová. Božena s dítětem a tatínkem se stěhuje od Bouřliváka pryč, seznamuje se s Olbrachtem. Později Bouřlivák zpokorněl a začali žít opět spolu.
V roce 1915 Neumann narukoval do války, těsně předtím konečně uzavírá s Boženou sňatek. Je odvelen do Uher, rodina s ním pobývá v Szegedu. V domácnosti u Neumannů bývali častými hosty Toman, Gellner, Šrámek, na každého si Božena Neumannová uchovala osobité vzpomínky. Neustále pronásledovaná bídou se snaží přežívat na statku strýce Ivana Olbrachta ve Stanově, kde pracovala jako hospodyně, brzy ale odjela do Prahy a živila se jako účetní. Bouřlivákovi stála po návratu z války ještě oporou při překonání těžké španělské chřipky, v roce 1922 je jím ale, po osmnácti letech soužití, opuštěna.
Později pracovala jako novinářka, po druhé světové válce se dostala k literatuře, psala převážně autobiograficky laděné povídky.
Memoáry Byla jsem ženou slavného muže jsou nejen pro milovníky literatury možností zachytit mnoho zajímavých „drbů“, zachycují totiž veličiny českého písemnictví jako pobudy, kariéristy, nevěrnice a plagiátory. Jsou svědectvím o nesmírně inspirativní době okolo první světové války. A především ukazují nelehký úděl ženy, která miluje víc, než může být možné."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ