"Božena Němcová: Divá Bára
Povídka vypráví o chudém pastýři Jakubovi a jeho jediné dceři Báře. Bára rychle rostla, do školy chodila jen v zimě, protože na jaře musela pást husy a kravky. Nikdo ve vsi ji neměl rád, protože si mysleli že je divá. Jediný, kdo jí měl rád byla její kamarádka Eliška, ale ta na tři roky odjela do Prahy ke své tetičce. Tu dobu bylo Báře velmi smutno, ale přišel den kdy se Eliška vrátila. Obě se navzájem obdivovaly jak se změnily a opět se staly velkými kamarádkami. Eliščiny rodiče chtěli, aby se Eliška vdala a vzala si pana správce, ale Eliška ho neměla ráda, ona měla na srdci pana doktora z Prahy. Byla nešťastná a svěřila se Báře. Ta věděla, že správce je strašpytel a tak se přestrojila za smrtku a v lese ho přepadla a řekla mu aby už nikdy nechodil za Eliškou. Za chvíli se ta zpráva rozlétla po vsi a všichni se vydali na smrtku. Dověděli se že to byla přestrojená Bára a dali ji za trest na noc do márnice. V noci přiběhl její otec, pastýř Jakub a čekal do rána u márnice. Ráno šel kolem márnice myslivec a ptal se Jakuba proč tu leží. On mu všechno vysvětlil. Myslivec neváhal a vyrazil dveře. Bára poznala myslivce, kterého měla ráda. Myslivec se Báry zeptal, má-li ho ráda a ta odpověděla ano. Do týdne byla veselka. Eliška jim popřála mnoho štěstí a zdraví. Ten den ještě došel Elišce dopis od tetičky z Prahy a v něm bylo napsáno, že jí svěřuje všechen majetek, ale jen pod podmínkou, že si vezme za muže pana doktora z Prahy. Co víc si mohla Eliška přát."