1.

Forma

2.

Myšlenka

3.

Poznámky

4.	Obsah děje

"v dopravní kanceláři bylo všechno tak jak když to opustil, telegrafní stůl stál pod oknem, ve kterém byla vidět cesta a na vrcholu zámek hraběte Kinského, na stole byli tři telegrafní přístroje od firmy Siemens Halske, dva tratové telefony a tři staniční, , výpravčí hubička ho přivítal a řekl že budou sloužit spolu, po třech měsících se musí znovu zaškolit, pak se ho zeptal kolik je hodin odhrnul mu rukáv ale koukal na jeho jizvy,, poblíž tu bylo krásné skaldiště obilí, původně to měl být biograf, který však pan kníže nedostavěl, říkalo se mu liverpůl, o půl osmé vstoupil do kanceláře pan přednosta, (měl přehazovačku), přednosta tak malé staničky měl nečekaně zařízenou kancelář, měl zde perské koberce i palmu,, mahagonem vykládaný stůl, , měl da životní cíle – aby byl jmenován inspektorem státních drah a získal predikát baron Lánský z Růže, když pátral po předcích, objevil trochu té modré krve, jinak měl zálibu v pěstování holubů, před válkou pěstoval norimberské bagdety, ale když němci tak surově napadli Poláky, tak než odjel do Hradce, nařídil aby je všechny zardousil a pořídil si místo toho polské rysy,...viděl otevřeným okénkem do sklepa jak paní přednostová krmí husáka, měl ji rád, občas si jim sedla do kanceláře a háčkovala, každý pátek popravovala králíky (hlavní hrdina Miloš Hrma) pan přednosta si ho zavolal, ptá se zda si všiml že tu nemají telegrafistku Zdeničku Svatou, , na jejich výpravčího prý jezděj div hromadný výpravy, uplně tu jejich staničku proslavil, (hrma vzpomíná že přetím na něj taky jezdili koukat protože když sloužili v Dobrovici, přetrhl prý s jistou dámou kanape pana přednosty(jiného přednosty)), hrma mu všechno poví, , přednosta nadává, Hubička sedí na peronu a kouká do nebe, , říká že mu nic není svatý, tichá voda prý břehy mele, vá že těm lidem už nic není svatý,, deset let prý už mohl hubička být přednostou ale kvůli těmhle svým eskapádám je pořád bez jediný hvězdičky (pan přednosta prý aspiruje na to být inspektorem, pak by místo třech hvězd měl jednu velkou), otevřel okno, polští rysové vlétli dovnitř a sedli mu na ramena, pak říká že hubička o noční povalil zdeničku a potom jí vyhrnul sukně a otiskl razítka telegrafistce kolem zadnice, zdenička ale ráno přišla domů maminka si razítka přečetla a přiběhla hned že si bude stěžovat na gestapu... podle plotu stanice cválala hraběnka Kinská na černém koni, pan přednosta vyšel osazen holubi a políbil ji roku, pak spolu rozmlouvali, výpravčí Hubička na ní mohl nechat oči, to je prý pěknej prdeláč (Hubička dělí ženy na prdeláče a ceckounky) , pan přednosta bežel rozlobený a zasyčel Hubičko už to ví i sama paní hraběnka Kinbská, pak začal klít (Kletba erotického století ! Všecko je přeerotizováno ! Jen erotická dráždidla, Výrostci i děti se zamilovávají do děvčátek pasoucích husy!...)

pan přednosta se psychicky očištoval tím, že křičel do světlíku, stejně tak křičívá i na svou manželku, ta ale čtyřikrát do roka udělá vzpouru a hodí po něm tím co má po ruce, s přednostou se baví o ostře sledovaném vojenském transportu (vozí na frontu munici a zbraně), lokomotivě toho transportu byl bledý inženýr Honzík, ted tu stál jako rukojmí, všichni salutovali, vystoupili dva štíhlý esesáci, parabely v prstech, namířili na něj zbran a on musel nastoupit do vlaku, byl tu s nimi i hejtman, na statku někdo ze zvědavosti otevřel záklop a vylezl na cínovou střechu, byl to místní pitomec Jordán, pásl jkrávy a v neděli odpoledne jezdil s pivem na lodce a připíjel slunci, na páté koleji stál rozstřílený vlak, ... před třemi měsící tu jel za svou smrtí, naklonil se k zrzavé kasírce a balil jí (říkal že pojede co ona vezme) ... stroj se otřásal, do dálky se třpytily pláně sněu, u kolejí leželi tři mrtvý koně, které němci vyhodili, , Honzík se na něj díval plný zloby že se mu v jeho úseku spozdil tenhle ostře sledovaný transport, říkal si že esesáci ve skutečnosti nejsou schopni ho zastřelit, byli krásní a on měl vždycky hrůzu z krásných lidí a nedovedl s takovými lidmi nikdy pořádně pohovořit, potil se a koktal, oči hejtmana se dívali na zápestíkde měl jizvu, pak zpomalili vlak a on vystoupil, pak jeli dál , přemýšlí že němci jsou nebezpeční blázni, , vzpomíná na paní Karáskovou, sebrali ji hned roce čtyřicet a vrátila se loni na vánoce, celou tu dobu byla v Pečkárně a tam utírala krev po popravách, hlavní kat byl na ní hodný, pak ji pustili domů, a ještě ji napsala omluvný dopis, ale paní karásková se z toho pomátla, , blížil se k zatáčce trati a už z dálky trčelo těch dvanáct kopyt mrtvých koní, myslel na Mášu, na to jak se poprvé setkali u tratmistra, který jim dal dva kbelíky s červenou barvou a řekl aby natírali plot kolem celých státních dílen, stály proti sobě, plotu bylo čtyři kilometry a oni pět měsíců každý den stály tvářemi proti sobě a všechno si řekli, po dvou kilometrech si řekli že se mají rádi a políbili se přes drátěný plot, .. když došel ke koním sedl si na jednoho z nich...tenkrát stoupal po schodech hotelu v Bystřici, prošel okolo starého zedníka který si pískal valčík Hraběte Luxemburka, on vešel do pokojíčku, vytáhl dvě břitvy, svlékl se a otočil kohoutek s horkou vodou, sedl si do van a podrřízl si žíly v zápěstí, vložil obě ruce do horké vody která se začala zbarvovat, jenže pak se nad ním sklonil zedník a vytáhl ho (později říká že ten zedník byl určitě bůh, (píská si neobvyklou věc pro zedníka zachránilho – zachánil ho bůh)) .... začátek toho byl u strýčka Nonemana v Karlíně, spal tam ustrejdy Máši, uložil hho do ateliéru na kanape a přikryl dekou a plachtou na které byla praha před kterou se příchozí fotí, pak v noci přišla máša, vklouzla pod plachtu a hladila ho, když ale mělo přijít na věc zvadl, máša ho pokoušela ho štípat, ale on zmrtvěl, za hodinu vyklouzla zpod plachty a odešla do pokojíčku k tetě, a on se na ní ráno už nepodíval, byl jako zařezaný, fotografovali se zde zákazníci nad dveřmi vyselo – za pět minut hotové, pak přišel nálet, někdo řval hrozněj nálet a opakoval jinačím smyslem to, co tam bylo napsáno: Za pět minut hotové..."

Práce obsahuje množství pravopisných chyb, rovněž je zde velká absence interpunkčních znamének. Spíše se jedná se o surové poznámky z četby. Text nemá zcela souvislou formu, působí nekompaktně.