1.	O autorovi

2.

Dílo

3.

Názor

"1) Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně - Židenicích Marii Kiliánové, otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se jeho matka provdala za Františka Hrabala, se rodina přestěhovala do Polné, kde je František Hrabal účetním v pivovaru. V létě 1919 přijímá František Hrabal místo správce pivovaru v Nymburce, kde Bohumil Hrabal absolvoval jak základní školu, tak reálné gymnázium. Školní docházka neprobíhala nikterak hladce, Bohumil se učit nechtěl a neuměl, raději se toulal, pozoroval dění a poslouchal řeči. Pestrý život malého pivovaru ho okouzloval, zejména když nymburský pivovar přilákal jednoho dne Francinova bratra obuvníka Josefa Hrabala, který přijel na krátkou návštěvu a zůstal až do smrti. Živelný strýc Pepin si desetiletého Bohouška zcela získal a chlapec k němu přilnul víc než k rodičům. Nekonečný vodopád příběhů, řinoucí se z Pepina, to je první velký zdroj pozdějšího spisovatele. A je to také první z velkých postav, které Bohumil Hrabal dal literatuře.
Bohumil Hrabal je nejvýznamnějším současným českým prozaikem. Ve svých knihách je vynikajícím vypravěčem, je to prozaik světové úrovně. Do literatury vstoupil v 50. letech. Vystudoval práva, měl ale různá zaměstnání - byl dělníkem v ocelárnách na Kladně, číšníkem, výpravčím v Kostomlatech nad Labem, úředníkem, baličem starého papíru ve sběrných surovinách, jevištním technikem, od roku 1963 spisovatelem. Po roce 1968 mu bylo dočasně zakázáno publikovat, díla vycházela v samizdatu, nebo v cizině. Od roku 1975 smí opět volně tvořit a vydávat knihy. Navázal na Haškovo výtečné vypravěčské umění, líčí zážitky z dětství, okupace, života v Praze i v Polabí - Kersko. Zná prosté lidi,má zálibu v groteskních situacích, neobvyklých povahách a šokujících nápadech. Píše povídky a novely silně aktualizovaným (neotřelým) jazykem. Část jeho díla byla i zfilmována (Slavnosti sněženek; Ostře sledované vlaky).

Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky. Stejně významný je Hrabalův vliv ve filmu a divadle. Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny. Ironie, humor, ostrý střih a dokonale zachycené detaily vytvářejí čtenářsky vděčný prostor, v němž autor bez zábran střídá hospodský hovor s filozofickými sentencemi, lidová moudra s poučkami kunsthistoriků, výsledné texty zpravidla nemají podstatnou fabuli, ale strhují právě jednotlivostmi, spojenými nekončícím proudem hovoru. Nezanedbatelný vliv měl Bohumil Hrabal, většinou bez vlastního úmyslu, i v oblasti politiky. V období normalizace svým dílem integroval různé proudy české literatury.

2) Děj novely se odehrává v zimě roku 1945 na nádraží v západních Čechách blízko německých hranic. Druhá světová válka je v posledním tažení a dějiny kulminují hlavní hrdina dvaadvacetiletý Miloš Hrma začínající výpravčí má však své vlastní problémy.Uvažuje o svých problémech a vrací se tak k jejich kořenům do minulosti.Po své tříměsíční neschopnosti se vrací zpět na malou železniční stanici.Léčil se z úrazu,který si způsobil,když se pokusil o sebevraždu kvůli své bývalé přítelkyni. Ve stanici se setkává s výpravčím Hubičkou a přednostou stanice,jehož jméno v díle nebylo řečeno.Miloš po příchodu zjistí,že za jeho nepřítomnosti měl pan Hubička milostný poměr s bývalou telegrafistkou Zdenkou Svatou,které na zadnici natiskl všechna staniční razítka.Několik dní na to přijíždí inspekce aby tento případ vyřešila.Hlavní část děje se však začne odehrávat,když se výpravčí Hubička dozvídá,že stanicí za několik dní projede další ostře sledovaný transport naložený výbušninami.Napadne ho,že by se tento vlak dal jednoduše vyhodit do povětří,jako to dělali v té době partyzáni.Před celý plán pak postaví Miloše,který s ním souhlasí.Hubička se pak domluví s jistou ilegální,velmi půvabnou pracovnicí Viktorií Freie,která má zajistit potřebné věci.Za pár dní v noci má projet onen náklad s výbušninami.K večeru přichází na stanici Viktorie s tajnými informacemi,výbušninou a revolverem pro Hrdličku.Miloš však neodolá její kráse a prožije své poslední chvíle v její náruči.Dokáže si,že je schopný muž a pocitem úlevy a hrdosti se vydává splnit svůj úkol.Když už transport vjíždí do stanice,Miloš i se zbraněmi vyleze na návěstidlo a vhodí časovanou výbušninu na projíždějící vlak.Při tom je však spatřen německým vojákem,který vlak hlídá.Miloš vytáhne revolver a vojáka postřelí,ovšem on jeho také.Miloš Hrma si v té chvíli uvědomuje zbytečnost jejich smrti a také zbytečnost války.Myslí nejen na svou rodinu ale také na rodinu německého vojáka.Zároveň má dobrý pocit z vykonané práce. Před svou smrtí slyší ještě výbuch ostře sledovaného vlaku."

Součástí práce je fotografie autora.