"Obsluhoval jsem anglického krále
Hrabal Bohumil
Jedná se o dílo jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století, Bohumila Hrabala. Autorova výjimečnost pramení především z jeho unikátního stylu psaní a originálního pohledu na svět. Jeho „pábení“ spočívá v líčení sledu komických až pitoreskních nebo i vážných událostí a situací jazykem „obyčejných lidí“. Závažné skutečnosti bývají podávány velmi surovým, až bezcitným způsobem. Autorovým záměrem je prostřednictvím zdánlivě naivního a zjednodušeného myšlení vypravěče zobrazit svět a život takový, jaký opravdu je, tedy bez předsudků.
Hlavní postavou novely je Jan Dítě, nejprve obyčejný pikolík malé postavy, který pracuje a žije v prostředí nádražní restaurace. Později se již jako číšník dostává do osamělého penzionu Tichota a nakonec i do honosného hotelu Paříž. Zde potkává svůj celoživotní vzor – vrchního Skřivánka, jenž „obsluhoval anglického krále.“ Podaří se mu vyrovnat se svému mytickému vzoru, když obsluhuje habešského císaře. Následuje válečné období, kdy se Dítě seznámí s německou dívkou, kterou si později vezme. Dívka ale na konci války umírá. Zanechává mu však cenné poštovní známky, za něž si Dítě po válce kupuje hotel, vydělává velké jmění a stává se váženým občanem, jakým vždy chtěl být. Ani nyní se však věci neodehrávají úplně podle jeho představ. Nastupující totalitní režim mu totiž sebere všechen majetek (jemu to mimochodem mnoho nevadí, protože je hrdý, že se může řadit mezi milionáře). Dítě prochází milionářským sběrným táborem a nakonec se dostává do pohraničí na zapomenutou samotu, kde se stará jen o kus silnice a kde jsou mu jedinými přáteli kočka, pes, koza a koník. Zde sepisuje své paměti o tom, jak „neuvěřitelné se stalo skutkem.“
Přestože se příběh podobá v mnohém osudům autora, není rozhodně životopisem. Autor spíše chtěl pomocí imaginárního hrdiny a smyšleného děje, zasazeného do skutečného období, zobrazit nejen dobu a lidskou společnost, ale i celý lidský život v jeho složitosti a často i nesmyslnosti.
Autor píše volným tokem řeči, věty jsou často spojovány v dlouhá souvětí. Příběh vypravuje hlavní hrdina (ichforma). Je rozčleněn do 5ti kapitol, které jsou uvozeny větou: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“ a končí: „Stačí vám to? Tím dneska končím.“ O klasické přímé řeči se mluvit nedá, neboť autor používá nestandardních postupů i pokud jde o interpunkci a další jevy."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ