"KNIHA DRUHÁ, PÁD
Říjen 1815 – Do městečka Digne dorazí pocestný ve zbídačelém stavu (ramenatý, mohutný, střední postavy, čtyřicet šest let, zarostlý opálený obličej, staré a ošoupané oblečení). Žíznivý a hladový přijde do města pěšky a z radnice zamíří k hospodě U kříže, kde je hostinským Jacquin Labarre. Požádá o nocleh a jídlo. Hospodský jej nechá u krbu, ale po nějaké době ho odmítne pohostit i ubytovat, přestože se ho muž pokouší přemluvit. Pocestný nakonec odchází, ale jeho příchod postupně způsobuje hotové pozdvižení. Dojde do chudé krčmy, ale i odtamtud ho krčmář vyhodí poté, co mu jeden rybář poví všechno o neznámém. Odejde tedy a děti po něm házejí kamením. Pokusí se ubytovat ještě ve věznici, rodinném domě a psí boudě, ale vykážou jej i odtamtud. Nakonec ulehne na lavici u tiskárny, když mu stará paní poradí, aby zaklepal u domku vedle biskupství. Představí se jako Jean Valjean, trestanec, který byl 19 let na galejích – 5 let pro krádež a vloupání a 14 za 4 pokusy o útěk. Biskup jej bez váhání pustí dovnitř, dá mu najíst a ubytuje ho, přestože Valjean tomu skoro nevěří. Pochází z chudé vesnické rodiny v Brijsku. Dříve neuměl číst a pracoval jako prořezávač a kleštič stromů ve Faverolles. Jeho matka se jmenovala Jana Mathieuová, otec stejně jako on. V jeho útlém věku zemřela matka na horečku omladnic a otec pádem ze stromu. Jeana vychovala starší sestra Jana, vdova se sedmi dětmi. Když zemřel její manžel, Jean nahradil jeho funkci. Jednou v zimě hladověli a byli nezaměstnaní, proto se Jean vykradl ke krámku s jídlem a ukradl chléb, Maubert ho ale dohonil a Jean v roce 1795 šel před soud, kde byl odsouzen na 5 let. V káznici mu kolem krku zanýtovali obojek. Jean Valjean se stal číslem 24 601. Jediné, co zjistil o sestře bylo, že pracovala v tiskárně a ze 7 dětí zbylo jedno. Jean chápal, že není nevinný, ale byl si jistý, že ten trest je moc dlouhý a krutý. Jeho kamarádi mu říkali Jean Hever, díky jeho extrémní tělesné síle. Vynikal v mrštnosti, nikdy se nesmál a mluvil málo. Galeje ho natolik změnily, že choval hořkost v duši a hluboký pocit hřivdy, vztek a odpor vůči všem lidem a zášť k lidskému zákonu. Ve vězení mu při odchodu srazili část vydělaných peněz. U biskupa je Jean Valjean okouzlen myšlenkou na stříbrné příbory a naběračku a po chvilce váhání se vydá do biskupovy ložnice, kde jsou uloženy ve skřínce. Druhého dne paní Magloirová zjistí, že bylo ukradeno stříbro, ale biskup argumentuje tím, že stejně patřilo chudým. Potom však přicházejí četníci s Jeanem Valjeanem a Myriel jim poví, že příbory Jeanovi daroval. Aby toho nebylo málo, daruje mu ještě 2 svícny a chce, aby se za ty peníze stal čestným mužem. Jean je ohromen a odchází. Během cesty ukrade dítěti dvoufrank, ale svou chybu si uvědomí pozdě. Jean vzpomíná na biskupa a je odhodlán se změnit.

KNIHA TŘETÍ, ROK 1817
Příběh o čtyřech Pařížanech – Tholomyés, Fameuil, Listolier a Blachevelle. Blachevelle miloval Favouritu, Listolier zbožňoval Jiřinu, Fameuil miloval Zefinu a Tholomyés měl Fantinu (bohaté vlasy barvy slunce). Favourita si velmi brzy zařídila vlastní byt. Její otec byl profesor matematiky. Byl to starý mládenec a hrubec, který ji počal s jednou komornou, jež za ní v pozdějších letech přišla a ubytovala se u ní – bručavá, nepříjemná žena, která ji pomlouvala všude možně. Fantina se narodila v Montreuil-sur-Mer a nikdy nepoznala rodiče. V patnácti odešla do Paříže a potkala Tholomyése. Tholomyés byl 30letý starý a bohatý student s nedostatkem zubů, pleší a uslzeným okem. Byl vtipný, veselý, ironický, ale sešlý. Se svými přáteli se rozhodl naplánovat výlet, který jejich milenky překvapí – všechny si ten den užívají a čekají na překvapení. Favourita se svěří Jiřině s tím, že zbožňuje jistého mladíka odvedle, Blachevella považuje za lakomce. Tholomyés dělá ostatním moudrou přednášku, přičemž je opilý a místo Fantiny obejme Favouritu. Chlapci předvedou děvčatům své překvapení – dívky čekají hodinu, po které je jim doručen dopis sdělující, že odjeli za svými rodiči a navždy se s nimi loučí. Fantina později propadne v pláč – čeká s Tholomyésem dítě.

KNIHA ČTVRTÁ, NA DŮVĚRU SE ČASTO DOPLÁCÍ
Montfermeil u Paříže – Na nákladním vozu před hospodou sedí dvě děvčátka s matkou. O něco později se k nim připojí žena s 3letou, pečlivě oblečenou dcerkou, zatímco ona sama je oblečená do omšelých hadrů a vypadá bledě, unaveně a uboze - Fantina. Po tom „žertu“ se všechny přestaly přátelit. Neměla práci a z čeho žít, neuměla číst a psát. Tholomyés neodpověděl ani na jeden její dopis. S dcerkou opustila Paříž a došla do Montfermeil. Druhá žena je majitelka hospody, paní Thénardierová – zrzavá, masitá žena obryně. Fantina jí poví lež o tom, že její manžel zemřel a ona si jde hledat práci. Dcerku pojmenovala Cosetta (Eufrasie). Fantina nakonec usmlouvá obchod, aby si ji dočasně nechali u sebe, než se o ni bude schopná postarat a s pláčem odejde. Thénardierovi jsou ale špatnými lidmi – on bývalý voják a padouch, ona tlustá zlá a surová ženská. Fantina posílá peníze, časem ale požadují víc a víc. Thénardierová miluje jen své dcery, Eponinu a Azelmu. Cosetta jídává pod stolem se psem, nosí prakticky nepoužitelné oblečení, schytává nespravedlivé rány od nevlastních sester i Thénardierových, dělá poslíčka, mrzne v zimě a pracuje jako služka. Lidé jí říkají Skřivánek."