1.	Život Antona Pavloviče Čechova

2.

Děj

3.

Úryvek

"Ruský prozaik a dramatik. Představitel ruského kritického realismu. Vystudoval medicínu a přírodní vědy, ale lékařskému povolání se věnoval pouhé dva roky. Schopnost přesného detailního pozorování a vřelý vztah k lidem však přenesl do své literární tvorby. Ještě za studií začal pod pseudonymem Aljoša Čechonte otiskovat prozaické miniatury – zdánlivě prosté mikropovídky s motivy všedního života, v nichž vesele i posměšně líčil různé lidské nedostatky, předsudky, hloupost a poníženost. Napsal na šest set takovýchto miniatur a fejetonů. Pak však stále více zjišťoval, že svět je příliš zkažený a lidé se příliš odcizili své lidské podstatě, než aby je bylo možno vyléčit jen smíchem.
A tak se v druhém období své prozaické tvorby v rozsáhlejších smutných humoreskách a satirických groteskách soustředil na líčení hrdinů, kteří nejsou ani jen dobří, ani jen zlí, žijí podivným, bezcílným a marným životem, z něhož by se sice rádi vytrhli, ale nenalézají k tomu v sobě dostatek síly. K nejlepším Čechovovým povídkám tohoto období patří Step, Pavilón č. 6, Nudná historie, Dáma s psíčkem. Stejný obraz zmarněného života prostupuje i Čechovovy hry. jako v jeho aktovkách, ta v slavných celovečerních hrách, jako jsou Racek, Strýček Váňa, Tři sestra a Višňový sad se potácejí zbyteční lidé v malicherné každodennosti a jejich touha po opravdovosti nekončí činem, ale steskem. Čechovovy příběhy probíhají bez výrazného konfliktu a dramatického napětí, mají zvláštní lyrickou atmosféru a sugestivní napětí mezi vnější, povrchovou všedností a hlubinnou tragickou v podtextu.
--------------------------------------------
Nikolaj Stepanovič je zasloužilý profesor, tajný rada a rytíř. Je nositelem mnoha ruských i cizích řádů. Jeho jméno je všeobecně známo a uctíváno. Je to dvaašedesátiletý muž. Jak je jeho jméno skvělé a krásné, on sám je bezbarvý a šeredný. Jeho život je nuda a stereotyp. Zabývá se sám sebou a poznává, že on je přítěží pro ostatní. Často myslí na smrt.
Svou ženu a dceru přestává milovat. Je mu na obtíž trávil s nimi den. Nenávidí snoubence své dcery – Gněkkera. Chodí přednášet mladým medikům, ale cítí, že je to příliš těžký úkol a že na jeho splnění nemá dostatek sil.
Přijímá své přátele a mluví s nimi jen tak, ze setrvačnosti. Celé dny a noci se nudí. Jediným paprskem a světýlkem v jeho samotě je jeho schovanka Káťa. Ta od mládí milovala divadlo. Chtěla se stát velkou herečkou. na cestě za svým snem však potkala muže, do kterého se bezhlavě zamilovala. Následkem její lásky bylo dítě, o kterém když se otec dověděl, tak ji opustil. Po smrti dítěte se vrátila zpět, opovrhovaná všemi. Jedinou útěchou se jí stal poručník, jako ona se stala útěchou pro něj."