1.	Stručný životopis

2.	Východiska tvorby

3.

Drama

4.	Spolupráce s MCHATem a uznání

5.	Mnohovrstvené drama

6.Velmi stručný obsah Višňového sadu a Strýčka Váňi.

"Bylo by však omylem spojovat Čechova pouze s touto inscenační podobou, jež vychází jen z jedné – byť samozřejmě velice podstatné vrstvy Čechovových textů. Čechov uměl napsat mnohopatrovou, dramatickou situaci a tím rozehrát i bohatě rozvrstvené jednání. Dobře je to vidět například Ve Višňovém sadu, kde jde konkrétně o peníze. Jedna statkářsko-šlechtická rodina uvízla v dluzích a už nemůže udržet své panství. Je to doba, kdy v Rusku prudce a razantně nastupovaly trh, podnikání, kapitalismus. Některé z postav jsou tvůrci tohoto nového ekonomického systému, např. obchodník Lopachin, jenž navrhuje, aby se vzácný a památečný višňový sad prodal na parcely pro letní vily obyvatelů města. Jiní ovšem tomuto jeho návrhu prostě nemohou vůbec rozumět, protože celý jejich hodnotový svět a jejich vnímání života je jiné.V těchto dvou rovinách dramatické situace Višňového sadu existují možnosti třeba k sociologickému nebo hluboce psychologickému výkladu. Ale je tu ještě rovina třetí, v níž se zkoumá možnost lidí porozumět době, nějak na ni reagovat a vyrovnat se s ní. Tento problém se objevuje ve všech velkých Čechovových dramatech. Například Irina, Máša a Olga – tři hlavní ženské postavy hry Tří sester – jsou ženy krásné, citlivé, ušlechtilé, nadané, vzdělané. A přesto hynou, protože dokážou jen stále zoufaleji a bezmocněji opakovat své přání odstěhovat se do Moskvy. Nebo Vojnickij ve Strýčku Váňovi zjistí, že promarnil celý svůj talent a celou inteligenci na naprosto marnou a zbytečnou činnost, ale ani Treplev v Rackovi nedokáže uskutečnit nic ze svých snů o novém divadelním umění. Čechovovy postavy jsou součástí světa, jenž se jim odcizil. Ale nejsou jen jeho oběťmi, jsou také sami vinni. Čechov napsal, že nechtěl nic jiného než ukázat, jak lidé hloupě žijí. Ale nepsal jen o době a jejím krutém vlivu na lidi, ale také o tom, jak lidé nejsou schopni přes všechny své pozitivní vlastnosti a kvality této době porozumět, a tedy ani jednat tak, aby něčeho dosáhli. Čechovovy dramatické texty tak obsáhly rozpornost, s níž se tak nebo onak od té doby neustále potkává a potýká drama 20. století"