"Sedmý kříž
Seghers Anna
Sedmý kříž se stal jedním z nejlepších obrazů soudobého Německa před vypuknutím druhé světové války. Odhaluje nám nacismus v celé jeho hrůze a zvrácenosti, takový, jaký jej na vlastní kůži zakusili prostí němečtí občané.
Vlastní děj románu zahrnuje krátký časový úsek, pouhý týden. Hlavní hrdina Georg Heisler, vězeň koncentračního tábora Westhofen, se spolu se svými šesti druhy pokouší uprchnout. Nejblíže byl Georgovi Wallau. Další uprchlíci se jmenovali Beutler, Pelzer, Belloni, Fullgrabe a Aldinger (nejstarší z nich). Všichni uprchli jednoho dne k ránu po dobře připravené a zorganizované tajné akci. Nakonec jsou však jeden po druhém nacistickými pochopy uštváni a odvlečeni zpět. Chyceni byli všichni až na jednoho - tím zachráněným se stal Georg. V táboře na ně čeká sedm stromů, proměněných v kříže, k nimž mají být připoutáni na tak dlouho, dokud nebude dopadeno kompletně všech sedm uprchlíků.
Míjí den, míjí druhý, ovšem sedmý kříž zůstává stále prázdný. Jen jeho holá ramena trčí k obloze jako výmluvné znamení, že si snad Georg Heisler za pomoci známých i neznámých přátel proklestil cestu k vytoužené svobodě.
Ve Westhofenu byl velitelem Fahrenberg, dalšími vedoucími pak Fischer a Overkamp. Všichni se k vězňům chovali krutě a nelidsky, při výslechu je nelítostně bili.
Georg Heisler pocházel z Mohuče. Byl celkem hezký mladý muž, o děvčata tudíž neměl nikdy nouzi. Otec mu brzy zemřel, a tak zůstal spolu se čtyřmi bratry a matkou sám. Mezi bratry docházelo k různým sporům. Jeden z nich se dal k jednotkám SA, jeho přesvědčení naráželo na tvrdý odpor ostatních. Georg platil pro nejmladšího z bratrů jako vzor, později se ale také on dal do oddílu motorizovaných SS a aktivně se realizoval v řadách Hitlerjugend. Georg jako by do společenství bratrů nezapadal - s většinou z nich se názorově neztotožňoval, hádky byly na denním pořádku. Jedině se čtvrtým bratrem si Georg dobře rozuměl. Jakmile se dozvěděl o jeho útěku, snažil se mu pomoci.
Georg u své rodiny už nebydlel, žil s kamarádem Franzem, se kterým pracoval v továrně na barvy. Franzovou největší láskou se stala Elli. Vstoupila v celé své kráse mezi oba kamarády a Georg, snad pohlednější a milejší, ji Franzovi přebral. Vzájemné přátelství tímto skončilo, Franz se odstěhoval. Georg se s Elli oženil, brzy se jim narodilo dítě. Láska se pozvolna začala z manželství vytrácet, kvůli dítěti se však nerozvedli. V lednu 1934 byl Georg deportován do Westhofenu.
Georgovi se tedy podařilo z koncentračního tábora uprchnout. Musel nejdříve překonat řadu překážek (např. močály v okolí Westhofenu), potom pokračoval stokami kolem silnic. Stále bylo třeba dávat pozor na oddíly SA a SS. Útěk samozřejmě v táboře zjistili velice brzy po provedení akce. Velitel okamžitě zavelel k pronásledování. Georg narazil na první vesnici, snažil se ukrýt ve školní zahradě. V kůlně dokonce nalezl kazajku, která patřila nějakému žákovi. Bohužel takto zanechal svým pronásledovatelům stopu. Přestože si o plot ošklivě poranil ruku, pokračuje v cestě. Měl štěstí a dorazil až do Mohuče - šel rovnou za svou dívkou Leni. Ta ho ale odmítla a vyhodila. O útěku vězňů se již psalo v tisku a mluvilo v rozhlase. Leni se bála možných rizik, která vyplývají z ukrývání vězňů. A skutečně - vyslýcháni byli všichni z Georgova okolí, mimo jiných i Elli a celá její rodina. Georg řeší problém, na koho se bezpečně obrátit. Ve městě se setkal s Fullgrabem. Ten se rozhodl dát se na milost fašistům, zbyli totiž už pouze on a Georg. Přemlouval Georga, ať jde s ním, ten však pádně odmítá. Teď se již nevzdá! Všichni přátelé a známí se už dozvěděli o jeho útěku. Georg si v hlavě probírá, u koho by se mohl schovat. V té době do Westhofenu přivezli nového vězně - současného přítele Elli. Mysleli, že on je Georg, ale nakonec svůj omyl zjistili. Georgovi se vybavil jediný přítel, u kterého by bylo možno se skrýt, Paul Roder. Ten opravdu vzal Georga k sobě domů. Paul ani jeho rodina o Georgově útěku nic nevěděli. Paul nakonec odvedl Georga ke své tetě a vydával jej za švagra Ottu, který měl nastoupit v tetině dílně. Paul vzal na sebe obrovskou zodpovědnost, tím, že Georga ukryl, vystavil sebe i svou rodinu obrovskému nebezpečí.
Zatím byl dopaden Wallau, chtěli po něm, aby vyzradil jméno Georgovy lásky. Odmítá a je ubit k smrti. Ostatní vězni už byli také zavražděni.
Plán pomoci se Paulovi zdařil. Před kinem Olympia čekal na Georga modrý opel. Odváží ho k doktoru Kresserovi. Ten patřil k oněm odvážným lidem, kteří bojovali proti režimu. Georgovi bylo zatím umožněno u Kressera zůstat. Franzův přítel Hermann sehnal Georgovi papíry, s nimiž získal novou totžnost a mohl začít nový život. Kresser Georga odvezl do Kostheimu. Tam Georg nastoupil jako pomocník na jedné lodi a odjíždí pryč.
Ve Westhofenu nastupuje nový velitel, mírnější než ten předešlý. Zjišťujeme, že Fahrenberg se asi zastřelil. Sedm křížů bylo poraženo.
Konec románu zůstává svým způsobem otevřený. Hrdina se zachrání, to je nepochybné, zároveň ale vyvstávají další otazníky: Jak skončí Heislerovi spoluvězni? Jak bude uprchlík pokračovat v emigraci?
Autorka věnovala své dílo „všem mrtvým a živým antifašistům Německa“, tedy všem, kteří přes krvavý teror hrdinně pokračovali v boji a svou energií a duševní silou dovedli vyburcovat z nečinnosti i lidi váhající a smířené s osudem, aby pak po porážce fašismu společně s nimi položili základy nového, šťastnějšího Německa."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ