1.	Sousedé (1882)

2.	U domácího prahu (1878)

3.	Alois Jirásek

„...Vrací se proto s pruským vojskem. První návštěva směřuje k jeho dobrému a věrnému příteli panu Březinovi. Pan Pešek chtěl hlavně vyzvědět jak je to s jeho dcerou, jak se má a jestli je v pořádku a kde je. Jeho dcera Lenorka byla schovaná u svého „Skalského“ strýce i s Jiříkem Březinou, který se tu ukrýval před pruským vojskem, aby si ho neodvedli na vojnu. A tak se Pešek vydal do skal za svou dcerou, byl to zrovna Štědrý večer a venku byla velká vánice. Jakmile Pešek dorazil do skal, zabouchal na okno chalupy a „Skalský“ strýc mu otevřel. Nejprve ho nepoznal, ale když si Pešek sundal čepici a promluvil, okamžitě v něm uviděl svého přítele a otce Lenorky. Lenorka, která s Jiříkem byla ve druhé místnosti, protože jim to strýc nakázal, nemohla uvěřit svým očím, že vidí svého otce. Radostí ho objala. A její otec začal vyprávět svůj příběh. Od té doby co odešel z domu až po současnost. Dozvěděli se, že jeho situace byla taková, že se dal na stranu s Prusy, ale on je přesvědčoval, že nejsou tak strašní jak si každý myslí. Říkal jim jaký je jejich král ke všem mírumilovný. Pak mluvila Lenorka se svým otcem. Byla moc ráda, že ho shledala živým.
Pešek s Lenorkou šli do města. Pešek šel za klášterní vrchností, aby s ní zúčtoval všechny křivdy, jichž se na nich dopustili. Ale tu upadá v těžký rozpor, zde to už není jen jeho osobní věc. Je to těžká otázka dvojí povinnosti: k víře a k domácímu lidu, k národu a k vlasti.
Poté šel Pešek za svojí ženou, se kterou vyjednal, aby Lenorku neprovdala za Martina Jelipiva, jinak že jí za to prodá hostinec. Souhlasila. A tak si Lenorka mohla bez starostí vzít Jiříka Březinu za svého muže.
Povídka končí verši od Čelakovského.

U domácího prahu (1878)

Povídka ještě bez hlubšího historického a ideového pojetí.
Historie Václava Pelyňka je v podstatě obraz z krutého selského života na Hronovsku, kde bohatý sedlák zničí chudého chasníka jen proto, že miluje jeho sestru. Ten pak z toho tak zahořkne, že se dá přímo do služeb pruského vojska, a vrátí se zpátky jako špión, zle se pomstí na pyšném sedlákovi. Ale zde se mu poprvé, i když v takové době, objevil jiný, hlubší problém: co znamená sloužit Prusku, i když zde z důvodů zatím čistě osobních, soukromých. A i když Pelyněk užije svého špionství pak ne ve prospěch Prusů, ale proti nim, činí tak ne z ideových, politických důvodů, ale jen aby pomohl svému synu. Řeší se tu problém sloužit či nesloužit pruskému vojsku.“