"Tento příběh vypráví o malém Vašíčkovi Zemanovi. Vašík chodil do třetí třídy, a byl velmi nadaný, učení mu šlo dobře a rád četl. U otce však velikou oblibu neměl, protože nerad chodil na pastvu s krávami, a radši se vždycky někam zašil s knížkou a četl. Když se blížil konec školního roku, začal mu otec domlouvat učení v Německu. Vašík o tom věděl, ale do Německa se mu vůbec nechtělo. Na jednu stranu se těšil, protože se rád učil, ale na druhou stranu se mu vůbec nechtělo, protože věděl, že bude u někoho úplně cizího. Když nadešel den odjezdu, Vašík skoro celý den brečel, ale nakonec odjel. Když dojeli na místo, které jim určil dohazovač, který Vašíkovy studie v Německu zprostředkoval výměnou s jinou, Německou rodinou, zjistili, že je ošidil, protože stavení nebylo čtvrt hodiny cesty od města, ale obzvlášť pro malého chlapce nejméně třikrát tolik. Ve městě pak nastala další komplikace – knězi, kteří učili ve škole, a určovali koho přijmou, Vašíka pro jeho mladistvý věk nechtěli přijmout. Nakonec, po dlouhém přesvědčování svolili, že Vašíka přijmou. Když pak otec s Vašíkem nakoupili knihy, a dojeli ke statku, kde měl Vašík bydlet, bylo Vašíkovi opět úzko, a když otec odjížděl, dal se do breku. Dlouho se nemohl s novým prostředím srovnat a často dlouho do noci tajně brečel. Ve škole nerozuměl téměř ničemu, protože německy neuměl skoro nic. Tak se musel ještě po večerech celé stránky učit doslovně nazpaměť, aby nepropadl. Jeho jedinou útěchou bylo, že na Vánoce pojede domů, jenže když nadešel den, kdy už si všichni jezdili pro své syny, a jen Vašíkův otec nejel, rozhodl se Vašík, že půjde pěšky, a nenechal se přesvědčit, že bude brzy tma, a že by mohl zabloudit, nebo by se mu mohlo něco stát. On se však nenechal přesvědčit, že prý někoho chytne, a tak se vydal na cestu. Cestou opravdu potkal jednoho známého – řezníka Švejdu z jejich městečka, který ho svezl. Švejda však jel jako vítr, ale stavěl v každé hospodě, takže Vašík se vždy propotil, a pak zase zchladl. Když dojeli k jejich vsi, zastavil Švejda zase u hospody, Vašík už to nevydržel, a běžel pěšky. Když se dostal domů, byli všichni velmi překvapeni. Otec se mu omluvil, že se mu porouchal vůz, a že chtěl vyjet až druhý den ráno. Vašík byl šťastný že je doma. Šel spát až pozdě v noci, protože si chtěl s každým povídat. Ráno mu však bylo zle. Všechno ho píchalo a měl strašnou horečku. První den to rodiče nebrali jako nic zvláštního, ale druhý den už raději poslali pro doktora. Doktor konstatoval prudký zápal plic, a moc nadějí rodičům nedával. Vašík opravdu druhého dne potom zemřel."