"Místo: Pracovní tábor Gulag

Děj:
Povídka, za kterou dostal autor Nobelovu cenu za literaturu, byla napsána na základě jeho skutečného pobytu v koncentračním pracovním táboře Gulag. Je částečně autobiografická a je postavena na vyprávění vězně, který byl za války zajat německou armádou, ale kterému se podařilo ze zajetí uprchnout. Po návratu ke své jednotce byl tajnou policií označen za špióna a odsouzen k trestu deseti let v pracovním táboře. V táboře je tvrdý, až nelidský režim, na který si nováček velmi těžko zvyká. Hlavní hrdina, celým jménem Ivan Děnisovič Šuchov prožil po různých táborech po Sibiři už osm let a zanedlouho ho čeká propuštění. Ze zkušeností ostatních vězňů však ví, že takové, jako je on, buď pošlou do vyhnanství, nebo mu připíšou další "desítku". Tábor ovládají zločinci z povolání, kteří si na úkor "pracantů" zlepšují životní podmínky. Člověk však musí držet jazyk za zuby, nebo ho "orgáni strčí do korekce" , což je kamenné vězení, kde se netopí a kde i v létě je mráz několik stupňů pod nulou. Po několika dnech v korekci si člověk "užene" nemoc, doživotní následky, nebo i smrt.
Povídka je postavena na vyprávění ve 3. osobě po jeden den od Budíčku po večerku. Ukazuje na charaktery lidí po mnohaletém věznění(parťák Ťurin, Gopčik, Kilgas, hluchý kapitán Bujnovskij, slídivý Feťukov, Pavlo, César - balíček, Estonci apod.). Někteří spoluvězni si dosud uchovali hrdost a lidskou tvář (žijí podle pravidel civilizace). Jiní se v zoufalství schylují k ponižujícímu chování (vylizují misky po jídle nebo chodí "práskat k bezpečákovi"). Takto popisuje autor život ve vynálezu bolševické moci, ze kterého není úniku (jediným útočištěm je smrt).

Poznámky:
Měl desetiletý trest
Jeho číslo bylo: Šč-854
Byl ve stočtvrté partě
Je to vyprávěné po tom co tam strávil 8 let, Je to koncem roku 1951
Před tím vězněn v Usť-Ižmě, kde prodělal roku 1943 kurděje, jejíž
následky přišel o většinu zubů a začal šišlat Domov opustil 23.61941 - Polomni"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ