1.	Biografie Alexandra Isajeviče Solženicyna

2.	Děj novely Jeden den Ivana Děnisoviče

2.1.	Interpretace postavy Šč – 854 (trestanec Šuchov)

"Kdo je Šč – 854?
Děj novely není nijak zvlášť komplikovaný. Pojednává o jednom běžném dni muže, který byl podle § 58 odsouzen na 10 let v gulagu (podle tohoto ustanovení byla odsuzována většina politických vězňů; 10 let byl lepší standard pro lidi, kteří nic neudělali). Tímto mužem je Ivan Děnisovič Šuchov; v následujících řádcích se pokusím o vnitřní I vnější portrét tohoto muže.
Kdybychom si někdy po válce, třeba v roce 1951, zajeli na výlet do Sovětského svazu a náhoda nebo snad i úmysl by nás zavedly do vesnice Těmgeňov, ve které bychom se pokusili potkat mezi poli Ivana Děnisoviče Šuchova, pravděpodobně bychom si ho vůbec nevšimli. Tady, v Těmgeňově, Šuchov bydlí, tady má svou ženu a dvě už velké dcery a vzpomínky na syna, který mu bohužel umřel. Kdo by si také všímal nenápadného pomenšího muže, kterému je okolo čtyřiceti let a který by si navíc určitě nechtěl všimnout nás, protože Ivan Děnisovič je přece jenom nesmělý člověk. Ale my bychom ho mezi poli potkat stejně ani nemohli, protože Šuchov zde nebyl. Šuchov je trestancem; svůj trest si odpykává ve zvláštním kárném táboře kdesi na Sibiři. Hned následuje otázka: co hrozného asi provedl? Zradil vlast. V červnu roku 1941 ho odvedli do války,v únoru 1942 ho zajali Němci. Pobyl u nich v zajetí jen pár dní, jemu a ještě čtyřem dalším vojákům – zajatcům – se podařilo utéct. Zpět ke svým se dostali už jen dva (zbylé tři zkosil na místě samopalník). Řekli, že jdou ze zajetí, a hned se stali špióny. A šup, deset let. Přiznal všechno, i to, co nejen neudělal, ale o čem ani nevěděl (koneckonců ani vyšetřovatel si nedokázal vymyslet, jaký úkol se to chystal Šuchov provést). Jak taky mohl jinak, přece lepší žít deset nebo i víc let v táboře než se nechat umlátit k smrti kvůli ničemu. Už mu tedy zbývají jen dva roky, osm už si odseděl. Ale sám již moc dobře ví, že ještě nikoho na svobodu nepustili. Trest ti vypršel? Tu máš ještě jednou deset, však ono tě to přejde!
Ale i v táboře bychom tohoto muže těžko hledali. Zarostlý – jako všichni – protože do „lázně“ se chodí jednou za čtrnáct dní. A pro koho by se tady jeden parádil? Pod čepicí skoro plešatý – jako všichni – to dělá ten místní blahobytný život. Zabalený do všeho, do čeho jenom předpisy člověku dovolí se zabalit – oblečen také jako všichni – do dvou košil, blůzy, černých vatovaných kalhot a černého kabátu, a protože je zima, tak válenek, což je docela štěstí, protože už byly chvíle, kdy místo bot byly jen „traktorky“ – jakési boty z pneumatik. Mimochodem takový trestanec nemá také nárok než na jednu kapsu. Ale to zase Šuchovovi tolik nevadí, stejně nemá, co by si v ní nosil. Snad kdyby se usmál a ukázal, že zubů už mu zbývá jen ta menší polovička, protože kurděje v pracovním táboře ještě v Usť-Ižmě si vyžádaly svoji daň (a to může mluvit ještě o štěstí), třeba bychom si ho potom všimli. Možná bychom znali jeho číslo. To má trestanec namalované pro jistotu hned na několika místech – na levém koleni, na prsou a na zádech a ještě na čepici. Teprve podle čísla je možné někoho poznat. Konečně, tady jde. Trestanec číslo Šč – 854, Ivan Děnisovič Šuchov."

Práce obsahuje fotografii.