1.	Cizinec – L´Étranger

2.	Přehled děje

3.	Charakteristika hlavního hrdiny

4.	Komunikace v románu „Cizinec“

“ 1.1.1.2 Charakteristika hlavního hrdiny

Meursault vede pasivní boj proti zavedeným společenským konvencím. Ač si svůj prohřešek neuvědomuje a ani úmyslně nikoho nepoškozuje, okolí ho stále vnímá jako uzavřeného a bezcitného jedince. Společnost jeho chování nepřijímá a on se tak ocitá v roli cizince v prostředí, které je mu domovem.
Meursault má v tu chvíli smůlu, že je člověkem, jenž nedává najevo své pocity a ani hlouběji neprožívá důležité události tak, jak od něj společnost očekává, což se mu stane paradoxně osudným v závěru života. Při setkání s mrtvou matkou si nepřeje vidět její tělo a ani při samotném pohřbu nijak nereflektuje zármutek nad matčinou smrtí.
„Přiklopili na ni víko, ale já vám to hned odšroubuju, abyste se moh podívat.“ Už se postavil k rakvi, ale zarazil jsem ho. Zeptal se: „Vy nechcete?“ řekl jsem: „Ne.“ Nevěděl hned, na čem je, a mně bylo trapně, poněvadž jsem cítil, že by bývalo lepší to neříkat. Po chvilce se ke mně otočil a zeptal se proč ne?“ ne vyčítavě, jen jakoby ze zvědavosti. Řekl jsem: „Ani nevím.“
Určitým způsobem by se jeho chování dalo omluvit tím, že si přeje zachovat vzpomínku na matku tak, jak ji znal, když byla ještě na živu. A nechce si tento dojem „kazit“ pohledem na nebožku. Vždyť v dnešní době si lidé běžně nepřejí vidět své zesnulé příbuzné a nikdo se nad tím nepozastavuje, natož aby to byla přitěžující okolnost při případném soudním procesu.
Dalšího prohřešku proti zavedeným konvencím se dopustí, když bez rozpaků kouří a pije kávu v blízkosti mrtvé. A to jsou okolnosti, které mu rovněž přitíží při pozdější obhajobě.
„Vypil jsem ji a dostal jsem chuť si zakouřit. Ale netroufal jsem si nevěděl jsem, jestli smím kouřit před nebožkou. Nakonec jsem si to rozmyslel, přece na tom nemůže záležet. Nabídl jsem cigaretu taky správci a zapálili jsme si.“
Na jeho chování lze pohlížet dvěma způsoby. Z pohledu věřícího člověka, ale i jedince ovlivněného společností dodržující určitá pravidla, se Meursault dopouští neomluvitelných prohřešků proti pravidlům tím, že nemá respekt před mrtvými, zejména pokud se jedná o jeho vlastní matku. Z pohledu ateisty a silného pragmatika, jakým Meursault bezpochyby byl, však nic závažného nespáchal. Mrtvý člověk už nic nevnímá, jedná se jen o tělo člověka, který už není, má vše za sebou, tudíž mu může být jedno, že nad ním někdo kouří nebo pije kávu. Meursault žije přítomností a uznává život jako takový. Smrt je pro něj pouze jediná nevyhnutelná jistota každého člověka."

Velmi obsáhlé a komplexní.