"Knížka Žert vypráví o tom, jak nevinný vtip může mít v totalitním režimu nedozírné následky - ztrátu všeho, co jsme měli. Román dopsal Milan Kundera 5. prosince 1965, poprvé byla ale kniha publikována až roku 1967, protože téměř přes rok ležela na cenzuře, která nakonec překvapivě povolila vydání románu bez zásahů. Žert je později vydáván v Torontu u Škvoreckých.

HLAVNÍ MYŠLENKA
Mohlo by se zdát, že centrálním tématem je vztah člověka a historie, ale sám autor k tomu říká: "Když jsem se v Žertu vrátil na chvíli do 50. let, nešlo mi o to malovat tzv. obraz doby. Padesátá léta mě přitahovala proto, že tehdy dělala historie nevídané experimenty s člověkem, že ho svými neopakovatelnými situacemi ukázala z nevídaných stran a obohatila tak mé pochybnosti i vědomosti o tom, co je člověk a jeho úděl."

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Nakladatelství: Československý spisovatel
- rok vydání: 1969

Doslov: Zdeněk Kožmín
Počet stran: 304




MÍSTO A ČAS
Na pozadí historických událostí let 1948-1964, převážně však v 50. letech. Děj se odehrává střídavě v Praze a na Moravě, buď v přítomnosti, nebo v minulosti. S výjimkou sedmého dílu, který se odehrává celý v přítomnosti na Moravě a je rozvržen pouze do několika hodin.

ZNAKY

- znaky autorovi tvorby:

• nepatetické líčení tehdejší doby plné hořkosti, ale i naděje
• základ tohoto lidského dramatu je nadčasový a má své určitě konstanty, které je možno naroubovat na lidské příběhy jakékoliv doby
• přesahuje politické souvislosti svým existenciální vyzněním: román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti → ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, jež vrhá lidské osudy do nicoty
• autor navazuje na racionalistickou, osvícenskou románovou tradici a na autory, kteří tuto tradici rozvíjeli ve 20. století (Kafka, Musil, Vančura)
• pro Kunderu jsou typické zejména pasáže úvahové, esejistické

- prvky postmoderní prózy:

• postavy nemají realistickou, věrohodnou psychologii, ale jsou spíše loutkami společnosti
(v realismu je postava buď hrdina nebo oběť, v postmoderně je člověk zobrazen jako pouhá hračka)
• ironie, sebeironie, výsměch, Kundera zde rozvíjí rovněž prvky frašky a grotesky
• místo o hrdinovi můžeme mluvit antihrdinovi (hrdina proti své vůli) - lhář, násilník, vrah
• princip montáže - jakoby by text byl smontován z různých pasáží (v Žertu prolínání dějových linií + úvahy)
FORMA

- román je psán v ich-formě a většina textu knihy je retrospektivní vyprávění, částečně paralelní
- kniha má 7 kapitol, které se dále dělí do podkapitol
- nejde o souvislé vyprávění v 1. osobě, nýbrž o kombinaci čtyř vypravěčů: Ludvík [A], Helena [B],
Jaroslav [C], Kostka [D] , kteří se střídají podle schématu A-B-A-C-A-D-(A-B-C)
- kompoziční struktura románu je tedy polyfonní (více samostatných hlasů) a každá postava přináší
do vyprávěného příběhu vlastní úhel pohledu → vzniká tak mnohohlas, jehož kompozice je inspirována (tak jako často i v dalších Kunderových dílech) stavbou hudební skladby (části věnované moravské lidové písni - Jaroslav)
- střídání vypravěčů přináší i proměny stylu, každý z nich promlouvá svým specifickým způsobem,
najdeme zde pasáže reflexivní a popisné, proměňuje se tempo i obraznost vyprávění
- Žert je vcelku pesimistické dílo, kterému dominují rozpad iluzí, rozklížení charakterů, ztráta
hodnot a snaha nalézt nový smysl života a nějakým způsobem se zapojit do koloběhu světa, který všechny postavy obklopuje → v tomto směru se však žádný šťastný konec nekoná, Ludvík se sice smiřuje se svou minulostí, ale jeho budoucnost zůstává nejistá, vykoná sice svou vytouženou pomstu, která se ale v konečném důsledku nezdaří (viz ukázka)

- kniha usiluje o zhodnocení a filozofický přesah událostí a společenské atmosféry let 1948-1964 a
je významným přínosem české literatury
- přestože komentuje politickou atmosféru doby 50 a 60. let, autorova pozornost je obrácena spíše
na Ludvíkovy vztahy a lásky
- tento společenský román je věnován generaci poválečné mládeže, která byla více či méně
zasažena politickými událostmi po roce 1948

ZAJÍMAVOSTI

Květoslav Chvatík ve svém díle píše, že rozvržení dílů není stejnoměrné. Rozsah textu
jednotlivých postav je založen na násobcích čísla tři. Ludvík má 3 díly a jeho monolog zaujímá 2/3 textu. Monology ostatních zaujímají 1/3 textu, z toho konkrétně Jaroslavova část 1/6, Kostkova 1/9 a Helenina 1/13 → román je tedy tvořen přesnou matematickou strukturou, kterou ovšem v okamžiku četby nevnímáme.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY

- autorův styl psaní a jazyk se vyhýbá jakékoliv barokní vyumělkovanosti, ale přesto je velmi
popisný a barvitý
- velice dlouhá souvětí jsou pro román typická, ukazuje se v nich autorova bohatá slovní zásoba i
schopnost dobře vyjádřit své myšlenky, časté je rozdělení souvětí na více částí pomocí středníků
- tykání a vykání: s Jaroslavem si Ludvík tyká, protože se znají od dětství, zatímco s Kostkou si
vyká, protože, přestože jsou rovněž dobří přátelé, se poznali již jako dospělí a projevují tak jeden druhému jakousi úctu, pak je pozoruhodné že Helena Ludvíkovi tyká (chová se k Ludvíkovi důvěrně) a on jí vyká"

Práce obsahuje několik dokumentů i obrázek, nelze určit přesný počet stran dokumentu.