"3.2 Španělsko
Roku 1492 skončilo ve Španělsku dlouhé období boje proti arabským státům a státečkům. Iberský poloostrov, který roku 711 ovládli téměř celý Arabové, se postupně vymaňoval z jejich nadvlády. Tuto reconquistu zakončil triumfální vstup Katolických Králů do Granady 2. ledna 1492. Od té doby se Španělsko stává
prosperujícím, věhlasným a dynamickým královstvím, jež začíná dobývat vzdálené země.
A právě na konci 15. století začínají Španělé konkurovat Portugalcům a zájmy obou velmocí se střetávají. Sféry jejich vlivu v zámoří se snažil vymezit nejprve papež. V roce 1494 došlo v Tordesilas k oboustrannému jednání. Neznámá území Atlantiku byla rozdělena pomyslnou čarou vedoucí 2000 km západně od Kapverdských ostrovů. Území na západ od této linie mělo být španělskou sférou, východní oblast pak sférou portugalskou.
V dubnu 1492 přijala Isabela Kastilská návrh Kryštofa Kolumba. Ten chtěl dosáhnout indických břehů plavbou západním směrem. Přislíbila mi plnou podporu koruny a poskytla nezbytné prostředky k uskutečnění této plavby. Toto její vzplanutí
bylo v nemalé míře podníceno náboženským nadšením a snahou evangelizovat nové země. Nepochybně však svou roli sehrála i touha po bohatství a nálezech zlata.
První plavbu kolem světa uskutečnil Portugalec plavící se ve službách Španělska Fernão Magalhães. Jeho flotila pěti lodí opustila Španělsko a vydala se na západ. Pluli podél pobřeží jižní Ameriky a v říjnu 1520 tři jeho lodě propluly průlivem mezi mysem Horn a Ohňovou zemí. Výprava dospěla až na Filipíny, kde byl
Magalhães zabit. Tento muž prakticky dokázal tvrzení o kulatosti Země. Další výzkumy pak již nebyly vedeny ze Španělska, ale z Panamy.
Španělé dále pronikali do Střední a Jižní Ameriky.Cílem byly bohaté říše Inků a Aztéků.

3.2.1 Španělští conquistadoři
Výpravy byly soukromou záležitostí, kterou financovali samotní účastníci, a ne Koruna. Když se některý kapitán rozhodl zorganizovat výpravu ze Španělska nebo ze Západní Indie, musel získat od panovníka pověření a po návratu mu musel jako protihodnotu vyčlenit pětinu z kořisti. Každý člen výpravy musel přispět podle svých možností. Jen někteří měli vlastní zbraně nebo koně. Měli různé zbraně: děla, arkebuzy, muškety, meče, dýky, kuše, luky a kopí. Těla si chránili brněním a štíty a nosili ochranné kovové přilby. Útočné ani obranné zbraně Indiánů se jim nemohly rovnat. Výprava zemědělců, vojáků, řemeslníků a úředníků měla za úkol kolonizovat ostrov Hispaniole (dnešní Haiti). Zakládala se zde města podle vzoru španělských měst. Zaváděly se zde nové rostliny a nová zvířata. Hospodářství bylo založeno na práci Indiánů. Kteří také museli platit daně ve formě zlata. Domorodci se stávali oběťmi hladu, epidemií a špatného zacházení. Netrvalo dlouho a takřka úplně na tomto ostrově vymřeli. Aby mohly být doplněny síly, přepadávali kolonisté ostatní ostrovy v Antilách.
S tímto zacházením nesouhlasili mniši, kteří byli proti násilnému kolonizování. Zakročili u Koruny, která vydala zákony na ochranu Indiánů. Od roku 1532 bylo
zakázáno označovat je žhavým železem. Byli bráni jako svobodní vazalové, ale i přesto byli nuceni k povinným pracím. Od roku 1501 se začali dovážet černí otroci, kteří se k jejich vlastní smůle velice dobře přizpůsobili místnímu prostředí. Dokonce snesli i špatné zacházení lépe než domorodci.
Dobyvatelé přesunuli svou pozornost na pobřeží dnešní Venezuely a Panamské šíje. Zanedlouho zjistili, že tato oblast je bohatá na drahé kovy, a tak opustili ostrovy a Antily od té doby sloužily jako strategická základna pro nové cesty."

Práce obsahuje kromě 12 stran textu přílohy s doprovodnými fotografiemi. Rozsah příloh je asi 11 stran.